K tomu, aby Bůh přišel mezi nás, si vybral skromnou a prostou rodinu z Nazaretu. Zkusme chvíli rozjímat o kráse tohoto tajemství.

Zaprvé, rodina je příběh, ze kterého pocházíme. Nikdo se nerodí zázračně, „z ničeho“. Evangelium nám připomíná, že také Ježíš je synem s rodinnou historií. Vidíme ho, jak cestuje s Marií a Josefem do Jeruzaléma na velikonoční svátky; pak jim dělá starosti, když ho nemohou najít. A když ho najdou, vrací se s nimi domů (srov. Lk 2,41-52). Je krásné vidět, jak se Ježíš vplétá do sítě rodinných vztahů, jak se rodí a roste v objetí a péči svých rodičů. To je důležité i pro nás: pocházíme z historie protkané pouty lásky. Člověk, kterým jsme dnes, se nezrodil ani tak z hmotných věcí, které jsme získali, ale z lásky, kterou jsme obdrželi v lůně rodiny. Možná jsme se nenarodili do výjimečné, bezproblémové rodiny, ale jsou to naše kořeny: když je přerušíme, život uschne! Bůh nás nestvořil, abychom byli osamělými jezdci, ale abychom kráčeli společně.

Zadruhé, být rodinou se učíme každý den. V evangeliu vidíme, že ani ve Svaté rodině nejde všechno dobře: objevují se nečekané problémy, trápení, utrpení. Svatá rodina, jak ji vidíme na svatých obrázcích, neexistuje. Marie a Josef ztratili Ježíše a úzkostlivě ho hledali, nakonec ho našli až po třech dnech. Když pak sedí mezi učiteli v chrámě a odpovídá, že se musí věnovat záležitostem svého Otce, nechápou to. Potřebují čas, aby svého syna poznali. Stejné je to i pro nás: každý den se v rodině musíme učit naslouchat jeden druhému a vzájemně se chápat, jít společně, čelit konfliktům a těžkostem. To je každodenní výzva, kterou lze naplnit správným přístupem, drobnými pozornostmi, jednoduchými gesty, péčí o detaily našich vztahů. Také velmi přispívá, když se v rodině rozmlouvá, třeba u stolu. Dialog mezi rodiči a dětmi a mezi sourozenci pomáhá žít rodinný „kořen“, který pochází od prarodičů.

Sledujeme Marii, která v evangeliu říká Ježíšovi: „Tvůj otec a já jsme tě hledali.“ Neříká „já a tvůj otec“ – před „já“ je „ty“! Naučme se to. V mém rodném jazyce existuje přídavné jméno pro lidi, kteří nejprve říkají „já“ – „se mnou, pro mě, v můj prospěch“.

Je nebezpečné, když místo toho, abychom si naslouchali, se navzájem obviňujeme; když se místo péče o druhé soustředíme na vlastní potřeby; když se místo rozhovoru každý baví se svým mobilem; když opakujeme stále stejné fráze a rozehráváme již okoukanou hru, kde každý chce mít pravdu, a nakonec nastane studené ticho. To ostré, chladné ticho po rodinné hádce je ošklivé.

Nikdy nechoďte spát, aniž byste uzavřeli mír, jinak druhý den vypukne „studená válka“! A to je nebezpečné, odstartuje to příběh výčitek a zášti. Kolikrát bohužel konflikty vznikají a rostou z příliš dlouhého mlčení a nevyslyšeného sobectví. Každý den společně požádejte Boha o dar pokoje v rodině. A my všichni braňme a střežme rodinu, která je naším pokladem.