Eliptické lešení s desítkou velkoformátových barokních pláten z Heinschovy ruky zabírá zhruba polovinu výstavního sálu (v popředí zůstává umístěna roudnická stálá expozice) a vytváří iluzi chrámové lodi podle vkusu 17. století. Jejímu čelu dominuje obraz sv. Františka Xaverského coby ochránce nakažených morem (jak aktuální!) z majetku farnosti v nedalekých Liběšicích. Od pomyslného vstupu na něj z portrétu hledí Václav Libštejnský z Kolovrat (†1659), kanovník a mecenáš jezuitského řádu a podporovatel výstavby pražského malostranského chrámu sv. Mikuláše s přilehlým profesním domem.

Boky „chrámové lodi“ pak zdobí Heinschovy obrazy světců spojených s Tovaryšstvem, jako by se tyto osobnosti společně obracely o přímluvu k velkému Xaveriovi na „hlavním oltáři“. Sv. Mikuláš rozdílí almužny chudině, sv. Václav nemajetným přisluhuje u stolu, k hostině pro bídné odkazuje i vyobrazení sv. Řehoře. V originálu i kopii je představena malba Kristova příbuzenstva, nechybí další jezuitský světec František Borgiáš. Iluzi dobového posvátného prostoru dotváří i světlo, které do výstavní síně – někdejší barokní jízdárny Lobkowiczů – dopadá vyvýšenými okny.

Autoři výstavy Tomáš Valeš a Martin Deutsch spolu s kurátorem Miroslavem Divinou i architektem Richardem Loskotem tak připravili vskutku působivou instalaci, která zohledňuje někdejší sakrální účel vystavených obrazů, a zároveň je posouvá do nových souvislostí. Jak autoři předesílají, nikterak neusilovali o komplexní pohled na Heinschovo dílo. To by při jeho rozsahu bylo obtížné, navíc by se tak jen opakoval počin Císařské konírny Pražského hradu, která tohoto pozoruhodného pražského tvůrce celistvě představila na přelomu let 2006/7. Roudnický výběr se soustředí čistě na umělcovu spolupráci s jezuity. Jan Jiří Heinsch (1647–1712), žák Karla Škréty, pro Tovaryšstvo maloval oltářní obrazy, portréty významných osobností řádu i výjevy do kolejních prostor. Je autorem portrétu Bohuslava Balbína (dnes v majetku Národního muzea), oltářního obrazu sv. Ignáce v kostele stejného zasvěcení na pražském Karlově náměstí nebo maleb jezuitských světců v kostele Nejsvětějšího Salvátora při pražském Klementinu. Vytvořil také návrh sousoší sv. Františka Borgiáše pro Karlův most, které poté vysochal Ferdinand Maxmilián Brokoff .

Pracoval ale také pro augustiniány, v jejichž klášteře v Bělé pod Bezdězem byl krátce novicem, nebo pro křižovníky s červenou hvězdou. Jeho plátna kromě Prahy najdeme v Klatovech, České Lípě, Novém Bydžově a jinde. V držení Národní galerie Praha je dnes oltářní obraz Sv. Lukáš maluje Madonu z roku 1705 s dobovou vedutou Mělníka v pozadí, o kterém se předpokládá, že ve tváři malujícího apoštola Heinsch zachytil svoje vlastní rysy.

Jan Jiří Heinsch – Ve službách jezuitů. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 12. 11. 2021 — 30. 1. 2022