28. 12. 2021
|Do portfolia romské autorské tvorby u nás přibylo v uplynulém roce hned několik titulů. A také monografie, která tento nepříliš známý literární proud zevrubně přibližuje.
Všude samá krása a Samet blues (Kher, 2021) jsou dva zcela čerstvé povídkové soubory, ve kterých se čeští romští autoři ohlížejí za 20. stoletím. To bylo pro romskou komunitu na našem území zcela převratné: po vyvraždění většiny českých a moravských Romů v koncentračních táborech se v Čechách usadili Romové ze Slovenska, aby oživili tuzemský průmysl. S přesunem z venkova do měst ale nejednou ztratili své rodinné a také duchovní zázemí. Období komunismu pro ně znamenalo hmotné povznesení, ale kulturní genocidu jazyka i duchovního světa. Sametová revoluce a následná desetiletí pak trpkou zkušenost marginalizace, fyzického ohrožení ze strany neonacistických hnutí, propad do chudoby a závislostí i emigraci celých rodů za hranice – a zároveň nové pracné hledání toho, kým jsme a kam, ke komu směřujeme. Obě knihy soustředí vzpomínkové prózy několika desítek autorů tří generací. Od průkopníka romského psaní u nás Andreje Gini – pamětníka předválečného života na Slovensku, kdy spontánní modlitba či úcta k panu faráři patřily k žité romské realitě – se přesouváme k drsným válečným zkušenostem. Ty pohřbily starodávný způsob soužití s majoritou tak jako zpěvy řeckokatolických řeholnic nad rakví romského dědečka z povídky Moniky Hejdukové. Rozpad vzájemných vztahů a přesun do Čech a nového systému, kde pro tradiční romskou kulturu a jazyk není z rozhodnutí KSČ místo, pak izoluje rodiny od sebe, Romy od jejich romství a víru vyhání z veřejného prostoru do soukromí panelákových bytů a do stále odcizenějšího povědomí, ve kterém je kostel nakonec už jen orientačním bodem schůzek bezprizorné romské mládeže.
Vznik, rozvoj i současnost romského jazyka a psaní u nás pak popisuje nová kniha Karolíny Ryvolové Špačkem tužky na manžetě (Slovo 21, 2021), zahrnující i biblické překlady do romštiny anebo dílo křesťansky orientovaných romských autorů.