„Před dvaceti lety jsme začali na výzvu Charity. Obcházeli jsme v Holýšově, ale koledníky jsme měli postupně i z Neuměře, Kvíčovic, Všekar, Honezovic, Křenova a všichni chtěli, abychom zašli k nim domů a k jejich babi a příbuzným,“ vzpomíná Jan Glac. „Dojímá nás lidská solidarita a radujeme se i z radosti obdarovaných. Kolednickými řadami nám prošly desítky dětí včetně našich devíti vnoučat, snad i ony budou mít v sobě milou vzpomínku,“ přibližuje zkušený holýšovský koordinátor Tříkrálové sbírky, proč jí znovu a znovu věnují svůj čas a energii. „Dnes je pro nás nejsilnějším motivem osobní návštěva těch, u nichž už jsme byli.“ V posledních letech koledují Glacovi a jejich tříkrálové skupinky ve prospěch těžce handicapovaných dětí, kterým příspěvek pomáhá s úhradou důležitých léčebných rehabilitačních procedur a pomůcek. Řadu z nich totiž pojišťovna neplatí. Tradičně také koledou pomáhají Domovu pro matky s dětmi v tísni v Havlovicích.

„Co se týče výběru projektů, vždy jsme dbali na to, abychom ty lidi či místo viděli a problém vzali za svůj. Bez této motivace už bychom nebyli schopni vyrazit. Vlastní sbírka je osm dní perné práce,“ dodává Jan Glac. „Za léta sbírek jsme se s řadou klientů seznámili a udržujeme s nimi dlouholeté kontakty, společně sdílíme i jejich radosti či trápení. A samozřejmě v případě potřeby pomáháme i mimo sbírku.“

Rozsáhlá vládní opatření proti pandemii při minulém ročníku neumožnila osobní koledování. I tak se ale Glacovi setkali s obrovskou vstřícností úřadů obcí, kde má Tříkrálová sbírka svou tradici. Stacionární pokladničku si zde brali na zodpovědnost zaměstnanci úřadu, nebo dokonce starostové a místostarostové, a leckde nechali možnost koledy do pokladničky vyhlásit i rozhlasem.

„Poslední sbírkové místo jsme zřídili u nás doma, a abychom aspoň trochu nahradili atmosféru, zhotovili jsme tři krále ze dřeva. Dostali naše kostýmy a trpělivě snášeli sníh i mráz. Na noc jsme je převáželi domů uschnout a ohřát se, aby mohli ráno zase nastoupit do služby,“ popisuje Jan Glac, jak se vyrovnali s ochrannými nařízeními. Na svůj plot vyvěsili výzvu ke koledě a kolednický záměr. Když zájemce zazvonil na zvonečky, pokladničku přinesli ven, umístili ji do speciálního držáku na pařezu a zase se vrátili ke dveřím. Dárce vstoupil na dvorek, přispěl do kasičky a na dálku si popřáli. Když za sebou zavřel vrátka, pokladničku nastříkali dezinfekcí a zase odnesli domů. „Tak jsme si mohli po letech užít i seniorského pocitu služby – mohli jsme sedět celé půldne u okna a z teplíčka domova jen sledovat,,esli někdo de´,“ uzavírá holýšovský koledník.