Sám jsem byl tehdy mezi nemocnými, a tak jsem mohl pozorovat dění jen z domu. Opravdu mě zaujala přejná vynalézavost mnohých, když například obecní rozhlas na vesnici oznámil, že koledníci sice chodit nemohou, ale jejich pokladnička je vystavená v jediném otevřeném obchodě s potravinami, kde mohou lidé přispět na Charitu. Jinde měli pokladničku v lékárně či v kostele. Mnozí objevili cestu k bankovnímu účtu sbírky. Nakonec její výsledek všechny mile překvapil. Nebyla samozřejmě tak veliká jako v předchozích letech, ale pro všechny koledníky a hlavně pracovníky Charit byla velkým povzbuzením.

Loňská sbírka nemohla plnit jedno z hlavních poslání, kterým je šíření radostné zvěsti o Boží lásce a blízkosti. Ukázalo se však, že opravdu mnozí mají už svá srdce naplněná Boží láskou a dovedou z ní rozdávat. Kvůli zavřeným obchodům a mnohým provozovnám i dalším pracovištím byli mnozí lidé bez peněz. Přesto dovedli myslet na ty, kteří jsou ještě potřebnější. Připomínají onu chudou vdovu z evangelia, která dala do chrámové pokladnice dvě malé mince. Pán Ježíš ji tehdy pochválil, protože dala víc než všichni ostatní, kteří dávali ze svého nadbytku, zatímco ona dala ze svého nedostatku. Dnes je třeba pochválit všechny, kteří jednali podobně jako ona.

Pevně věřím, že i přes současnou pandemii bude letos tříkrálové koledování možné. Vím, že se mnozí těší nejen na skutky lásky a svědectví o vánočním poselství, ale i proto, že mají za sebou různé izolace, které připomínají domácí vězení, že si už samoty užili dost a těší se na radostné setkání s lidmi.

A i kdyby platila různá omezení, věřím, že se zase ukáže, že láska je vynalézavá a mocná. I když bude ohleduplná a poslušná k předpisům, najde cestu k předávání vánoční radosti z příchodu Pána Ježíše nejen kdysi do Betléma, ale i do našeho společenství, když dokážeme být v Ježíšově jménu. Vždyť to slíbil.