Ježíš je světlem vánoční noci. Před uzdravením slepce od narození prohlásil, že „pokud je na světě, je světlem světa“ (srov. Jan 9,5). Je světlem světa, který byl v něm, Kristu, skrze něj a pro něj stvořen (srov. Kol 1,16-17; Jan 1,3) a do kterého nyní přichází jako Ježíš Nazaretský. Jeho historický příchod v podobě člověka za panování císaře Augusta je tedy již příchodem druhým, neboť tím prvním bylo stvoření samo. Chce člověka ujistit o tom, že láska, ta tajemná esence všech věcí, je silnější než smrt, že lidský život není ztracen v nicotě a že Bůh opravdu je.

Milost, která se stala tělem

Stojíme před tajemstvím Krista, který se stal Ježíšem, a Ježíše, který se stal Kristem. Syn člověka a Syn Boží je počátkem i koncem vší viditelné reality i všech jejích dalších možných variant, neboť, jak řekl, „dříve, než byl Abrahám, já jsem“ (Jan 8,58).

Je obrazem Božím, přicházejícím dnes do našeho prostoru a času jako dítě, před kterým tajíme dech. Každé dítě je zatím ještě nezkaženým zázrakem, životem, který se náhle zjevuje a stává viditelným a který odkrývá pravou podobu své podstaty. Jednou, až se znovu staneme dětmi, se staneme hodnými Božího království.

Josef s Marií se jdou zapsat, tedy se přihlásit, že existují. Je to proto, aby římský císař věděl, kolik má poddaných a s jak velkou částkou tedy může počítat při výběru daní pro své války a další rozšiřování impéria. Židé jsou národem porobeným, Ježíš bude do něj také započítán a jednou bude „císařovi dávat, co je císařovo, a co je Božího, Bohu“.

Rodí se dnes ve chlévě, místě, kde se rodívají zvířata, a ne lidé. Přichází na svět v chudobě, chladu a špíně, na periferii lidského zájmu. Jak naložit s tímto svědectvím Boha, který se stal dítětem a za pár dnů bude jako migrant prchat do ciziny? Je-li takový začátek předznamenáním Ježíšovy identity, pak bez tohoto začátku nikdy nebudeme moci ani jeho, ani Boha pochopit. On, Bůh v lidské podobě, nebude nebezpečný. Jedinou jeho zbraní bude láska, jeho nejsrozumitelnější jazyk. Až se kamenný žlab změní v jeho hrob, nejdůležitější nebude to, co říkal, nýbrž to, co udělal. Milost, která se stala tělem, se tu smrtí stane životem.

Jen chudí mu budou rozumět

Ježíš bude uzdravením nemocných, ospravedlněním hříšníků, útěchou zarmoucených, záchranou ztracených, zkrátka chudým spasitelem chudých. Jen chudí mu budou rozumět, a proto dnes před jeho žlabem jako před příbytkem krále klečí chudí z nejchudších, pastýři. Jsou to lidé, kteří nežijí v domech, kde by mohli hromadit věci. Jejich střechou je samo nebe. Jsou předobrazem toho, který bude chudší než ptáci v oblacích i polní zvířata, sám totiž nebude mít kde hlavu složit. Sám sebe ale nazve pastýřem dobrým, který nejen jako oni bude ovce nosit na ramenou a sdílet s nimi svůj život, ale jednou jej za ovce dokonce i vydá.

Kolem pastýřů, dítěte i všech lidí, ve kterých má Bůh zalíbení, je světlo. Září tu totiž sláva Páně, to jiné jméno pro přítomnost a identitu Boží. Nebeské zástupy chválí Boha, neboť od tohoto času si všichni mohou být jistí, že vtělení Boha je zároveň vykoupením člověka. Ten, který se o Vánocích narodil, svou smrtí o Velikonocích jen stvrdí to, kým je a s čím přišel.

Bohem živých, nikoli mrtvých

Bůh se stal v Ježíšovi viditelným, skutečně existujícím, zřejmým. Jeho bytím je Láska sama. Je-li Bohem, je Bohem živých, nikoli mrtvých, jak řekne Ježíš saducejům. Je budoucností člověka, vysvobozeného ze zániku, budoucností, která se děje právě dnes.

„Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán“ (Lk 2,10-11).

Jednou spolu s pastýři každý z nás objeví, že i navzdory všemu tomu, co máme, jsme vlastně stejně chudí jako oni a že „radost pro všechen lid“ se týká i nás. Jednou se ono jejich „dnes“ stane naším „dnes“ – to až zažijeme, že jsme ve své chudobě stejně milováni tak jako tak a že nemusíme udělat vůbec nic pro to, abychom si Boží lásku zasloužili. Jsme z lásky Boží utkáni. Každý z nás je v zárodku Kristem, dcerou či synem Božím. Jen se musíme stát těmi, kterými už dávno jsme. Někteří už za života, jiní třeba až ve smrti.

Autor je salesiánský kněz a biblista.