Pravda vzešla ze země

a spravedlnost shlédla z nebe.

Ta Pravda, která spočívá v lůně Otcově, vzešla ze země,

aby spočinula také v lůně matčině.

Ta Pravda, která udržuje celý svět,

vzešla ze země,

aby se nechala nosit na ženských rukou.

Ta Pravda, která nepomíjejícím způsobem živí blaženost andělů,

vzešla ze země,

aby se nechala nakojit z ženských prsou.

Ta Pravda, kterou ani nebesa pojmout nemohla,

vzešla ze země,

aby se nechala uložit do jeslí.

Komu prospělo, že tak veliká vznešenost přišla v takové pokoře?

Zcela jistě to nebylo k jejímu vlastnímu prospěchu, ale – věříme-li – k obrovskému prospěchu našemu.

Vzbuď se, člověče! To kvůli tobě se Bůh stal člověkem!

Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí! Opakuji: to kvůli tobě se Bůh stal člověkem. Ty bys zemřel navěky,

kdyby se on nenarodil v čase.

Nikdy bys nebyl vysvobozen z těla hříchu,

kdyby on podobu těla hříchu nepřijal.

Zůstal bys navěky ubožákem, kdyby ti on neprokázal toto milosrdenství.

Nikdy by ses nevrátil zpátky k životu,

kdyby se on ke tvé smrti nepřidružil.

Síly by ti došly,

kdyby ti on nepřišel na pomoc.

Ty bys zahynul, kdyby on nepřišel.

David Vopřada: Svatý Augustin. Vánoční promluvy (Krystal 2015; dotisk 2021)