Evangelium třetí neděle adventní nám představuje různé skupiny lidí – zástupy, celníky a vojáky –, kteří jsou zasaženi kázáním Jana Křtitele a pak se ho ptají: „Co máme dělat?“ (Lk 3,10). U této otázky se trochu zastavme.

Nevychází z pocitu povinnosti. Je to spíše srdce zasažené Pánem, je to nadšení z jeho příchodu, které vedou člověka k tomu, aby se ptal, co má dělat. Vezměme si příklad: myslíme si, že nás přijde navštívit milovaná osoba. Těšíme se na ni s radostí a netrpělivostí. Abychom ji náležitě přivítali, uklidíme dům, připravíme co nejlepší jídlo, možná dárek.

Bůh to však posouvá na vyšší úroveň: Co mám dělat se svým životem? K čemu jsem povolán? Co mě naplňuje?

Evangelium nám touto otázkou připomíná něco důležitého: život má pro nás úkol. Život není nesmyslný, není ponechán náhodě. Ne! Je to dar, který Pán dává a říká: Objevte, kdo jste, a pracujte na uskutečnění snu, kterým je váš život! Každý z nás je posláním, které je třeba naplnit. Nebojme se tedy ptát Pána: Co mám dělat? Opakujme mu často tuto otázku.

Co je dobré udělat pro mě a pro mé bratry a sestry? Jak mohu přispět k dobru církve a společnosti? Právě k tomu slouží adventní doba: abychom se zastavili a položili si otázku, jak se připravit na Vánoce. Jsme zaneprázdněni tolika přípravami, dárky a věcmi, které jdou kolem, ale ptejme se sami sebe, co dělat pro Ježíše a pro druhé!

Je naše víra konkrétní?

Po otázce „co máme dělat?“ následují v evangeliu odpovědi Jana Křtitele, které jsou pro každou skupinu jiné. Jan doporučuje těm, kdo mají dvě tuniky, aby se rozdělili s těmi, kdo nemají žádnou; celníkům, kteří vybírají daně, říká „nežádejte nic víc, než co vám bylo uloženo“ (Lk 3,13) a vojákům „s nikým nezacházejte špatně a od nikoho nic nevymáhejte“ (Lk 3,14). Víra se ztělesňuje v konkrétním životě. Není to abstraktní teorie. Víra se dotýká těla a proměňuje život každého člověka. Zamysleme se nad konkrétností své víry. Neseme ji dál ve službě druhým, v pomoci?

Dejme si konkrétní závazek, třeba i malý, který odpovídá naší životní situaci, a splňme ho, abychom se připravili na letošní Vánoce. Například: mohu zavolat osamělému člověku, navštívit starého nebo nemocného člověka, udělat něco pro službu chudým, potřebným. Možná musím požádat o odpuštění, odpustit, vyjasnit situaci, vyrovnat dluh. Možná jsem zanedbával modlitbu a po tak dlouhé době je čas obrátit se na Pána s prosbou o odpuštění.