Vztahy státu a církve byly v mnoha zemích Evropy v období středověku velmi dramatické. Nejtěžší střety mezi církevní mocí, kterou představovalo papežství, a světskou, kterou reprezentovalo císařství, byly svedeny na přelomu 11. a 12. století. Tehdy změřil síly papež Řehoř VII. a císař Jindřich IV.

Rovněž v Anglii propukl tento spor v plné intenzitě. Proti sobě tak v polovině 12. století stanuli král Jindřich II. z Anjou a canterburský arcibiskup Tomáš Becket, kancléř a někdejší přítel zmíněného anglického krále. Zatímco se první snažil na úkor posilnění moci státu omezit vliv církve, druhý jako stoupenec pořádku a práva se s tím nehodlal smířit. Když mu Jindřich II. nadále hrozil, uprchl zkušený a rozhodný duchovní z Anglie. Dočasné útočiště nalezl u francouzského krále Ludvíka VII. v cisterciáckém opatství v Pontigny. Po šesti letech se na britské ostrovy s příslibem odpuštění vrátil a opět se ujal svého církevního úřadu.

Když však v červnu 1170 korunovali církevní hodnostáři z Yorku, Londýna a Salisbury Jindřichova syna králem, arcibiskup Tomáš Becket to cítil jako křivdu korunovačnímu privilegiu Canterbury a všechny tři duchovní exkomunikoval. Na stranu církevních hodnostářů se postavil Jindřich, u něhož vypukl hněv proti Becketovi. Tehdy král údajně prohlásil: „Kdo mě zbaví toho protivného kněze?“ Přítomní čtyři rytíři pochopili jeho nenávistná slova jako touhu po zbavení se nepopulárního arcibiskupa a ozbrojeni za ním vyrazili do Canterbury. 29. prosince 1170 vpadli do katedrály, kde se následně odehrálo poslední dějství tragédie. Tváří v tvář přesile odmítl arcibiskup zrušení církevních trestů a označení za zrádce. S pokorou pak vydal sám sebe v oběť se slovy: „Zde stojím připraven trpět ve jménu Toho, jenž mě vykoupil svou krví. Ať Bůh nedopustí, abych uprchl před vašimi meči nebo odstoupil od spravedlnosti.“ Když se o Becketově smrti dozvěděl král, zděsil se důsledku svých nerozvážných slov a projevil hlubokou lítost. Vyslal své posly za papežem a s církví v Anglii se usmířil.

Tři roky po jeho smrti prohlásil papež Alexandr III. Tomáše Becketa za blahoslaveného a o rok později za svatého. Dodnes je uctíván jako mučedník církve za obranu jejích práv proti světské moci.

Sv. Tomáš Becket byl svatořečen v roce 1173 a je znám též jako sv. Tomáš z Canterbury.