Bože v Trojici jediný, z tebe vyšlo Slovo. Skrze Ducha Svatého se stalo v Marii člověkem. Děkujeme za dar Matky Kristovy, která se stala matkou naší, naší sestrou, radostí lidského rodu.

Velebí naše duše Pána i Tebe, Maria, panenská Matko; jsi po Kristu to nejdražší, nejkrásnější a nejvzácnější, čeho může člověčenství dosáhnout, lidství naplnit. S úžasem ti denně opakujeme slova andělova: milostiplná. Jsi Matkou Slova – nemluvíš slovy, mluvíš mateřstvím. Jsi blahoslavená, protože jsi uvěřila. Proto jsi světlem víry, které vede k Tvému Synu a Otci.

Jsi plná Ducha – největší žena Ducha – proto i náš duch s tebou plesá. Jsi dcera Siónu a církve – proto jsi naší velikou, největší sestrou. Nové, neposkvrněné stvoření.

Jsi služebnicí Pána, ne služkou: proto mluvíš s andělem, mluvíš s Kristem, mluvíš s apoštoly. Proto jsi naší Paní. V Nazaretě s andělem, v Betlémě s Dítětem, v Káně s chudáky, učedníky. Jsi u prvního Ježíšova znamení. Pod křížem, kdy jsi nám byla dána a my Tobě. Vždy a všude naše Paní, Paní lásky.

Ani se nám nechce Tebe prosit, protože jsi sama modlitbou a prosbou. Velké znamení na nebi, které nás novým způsobem ujišťuje, že Bůh je s námi – Tvůj a náš Emmanuel. Skrze Tebe se nám ukázala milost našeho Boha a Spasitele. Skrze Tebe je nám přítomna nyní a stále Boží láska. Tebe Bůh vyvolil úradkem svého milosrdenství, aby se nám v Tobě zjevily nové rysy Boží lásky – lásky mateřské, sesterské a té, která ještě čeká na jméno. To budeme hledat ve chvílích rozjímání o Tobě, Panno, sestro, Boží dcero.

V poslušnosti, pokoře, čistotě, v síle a vroucnosti chceme spolu se znamením Ducha vtiskovat světu ten nový rozměr, který dal Bůh v počátku stvoření, vykoupení a posvěcení v Tobě. V trojjediném Bohu – s Tebou. Staň se – fiat!

Josef Zvěřina: Teologie Agapé II. (Scriptum, Praha 1994)