Tyto řádky jsem sepisoval dost nerad, zvlášť na prahu adventu. Strašně dlouho jsem se rozmýšlel, jestli to má cenu, jestli to nebude vypadat, že se něčím chlubím; nehledě k tomu, že ohlížení se do minulosti může být pro ty, kteří něco opustili pro Boží království, poměrně nebezpečná věc. Ale tváří v tvář prohlubujícím se příkopům, nedorozuměním a žel Bohu i vzájemné nenávisti, která mezi křesťany vzniká v otázkách postoje k očkování, jsem se přece jen rozhodl to napsat. Je to velmi osobní příběh z doby, kdy jsem stál před morálním dilematem ohledně svého postdoktorandského výzkumu v letech 1999 až 2001 na univerzitě v Helsinkách.

V naší laboratoři jsme zkoumali regulaci buněčného dělení u buněk vystavených radiačnímu poškození DNA (což je jeden z mechanismů vedoucích ke vzniku rakoviny) a zejména funkci bílkoviny p53, která je v tomto procesu klíčová. Už před mým příchodem se na našem pracovišti k tomuto výzkumu používala lidská buněčná linie WS-1. Pro neodborníky – je to tenká vrstva nesmrtelných buněk zvaných fibroblasty, které se pěstují v inkubátoru v živném roztoku na Petriho misce a kultura se udržuje tak, že se část buněk přenese do nové misky s čerstvým roztokem. S těmito buňkami jsem tedy začal pracovat také. Po asi dvou letech, kdy už jsme měli dost výsledků k publikování, mne napadlo zapátrat po původu této buněčné linie. Zjistil jsem, že vznikla v roce 1978 z buněk pokožky dvanáctitýdenního embrya ženského pohlaví, přičemž už nešlo ze žádného zdroje dohledat, jestli ono embryo bylo potraceno spontánně, nebo jestli potrat byl umělý.

Měl jsem s tím tenkrát ve svědomí opravdový problém. Mým tehdejším zpovědníkem byl otec Rudolf Larenz, rodilý Němec, bývalý jaderný fyzik a člen Opus Dei (žije a působí ve Finsku dodnes). Velmi pečlivě jsme to rozlišovali: s tím, že kdyby to opravdu bylo morálně špatné, byl jsem v duchu připraven celou práci zopakovat třeba s použitím myších buněk – se všemi docela podstatnými problémy, jež by to s sebou přineslo. Otec Rudolf dokonce v té věci zavolal svému příteli lékaři a rovněž členu Opus Dei do Německa. Nakonec jsem s čistým svědomím a s požehnáním otce Rudolfa práci dokončil s původní buněčnou linií. Na podzim roku 2001 jsem se vrátil domů do Brna a ještě jsem onu publikaci dopisoval ‚na dálku‘ z Biofyzikálního ústavu AV ČR. Vyšla v roce 2002 (Buzek J., Latonen L., Kurki S., Peltonen K., Laiho M.: Redox state of tumor suppressor p53 regulates its sequencespecifi c DNA binding in DNA-damaged cells by cysteine 277. Nucleic Acids Research, 2002) a byla to má poslední. Na podzim téhož roku jsem šel studovat teologii a připravovat se ke kněžství.

Skutek lásky k bližnímu

Mnohokrát a mnoha způsoby již zaznělo, že nechat se naočkovat proti covidu-19 je pro křesťany nejen morálně přípustné, ale že jde o skutek lásky k bližnímu: od papeže Františka, od arcibiskupa Jana Graubnera, jménem celé ČBK, z Kongregace pro nauku víry, v minulém vydání KT podrobně od Marka Orka Váchy…

Milí bratři a sestry v Kristu, kteří si přes to všechno i nadále děláte těžkou hlavu: příběh vzniku vakcín je naprosto analogický. Pokud byly při vývoji některých z nich použity lidské buňky podobného původu jako WS-1, byla to už x-tá generace pěstovaná po mnoho desetiletí v Petriho misce. Jak asi víte, Opus Dei je v rámci církve považováno za představitele konzervativního proudu, takže pravděpodobně nehrozí, že by právě v těchto otázkách byli jeho členové laxní. Přispěje-li tedy toto mé osobní svědectví ke zmírnění vašich obav, budu moc a upřímně rád.

A mimochodem – podobný postup využívající kultivované lidské buňky byl použit při vývoji mnoha a mnoha dalších vakcín a léčiv. Takže pokud by někdo chtěl být ze stejných důvodů v odmítání čehokoli důsledný, měl by si udělat seznam všech léků, očkování a kosmetických přípravků, které kdy v životě dostal, bral a používal – a pak si dohledat, jak byly vyvíjeny. Po několika letech mravenčí práce bychom zřejmě zjistili, že eticky zcela neposkvrněný způsob léčby jsou – s trochou nadsázky – bylinky.

Jiří Bůžek je bývalý molekulární biolog, dnes římskokatolický kněz ve farnosti Brno–Žebětín.