ČÍNSKÉHO BISKUPA ŠAO ČU-MINA unesly státní úřady a zadržují ho na neznámém místě. Pastýře diecéze Wen-čou, vysvěceného se souhlasem Vatikánu v roce 2011, už zadrželi pošesté, protože odmítá spolupráci se státem kontrolovanými církevními orgány. Podle papežské nadace Církev v nouzi bývá během zadržování podrobován vymývání mozku komunistickou ideologií. Zatímco úřady nyní tvrdí, že ho odvezly „na výlet“, místní církev se modlí, aby mu „Bůh dodal víru a odvahu“ a aby „zůstal živý a zdravý“. Zatýkání biskupů podzemní části čínské církve není v této zemi výjimečné a bývá na pořadu dne před významnými církevními svátky. Pozorovatelé se tudíž domnívají, že zatčení biskupa Ču-mina může souviset se slavností Všech svatých, kdy úřady například ohrazují hřbitovy ploty, aby katolíkům zabránily sem přicházet a společně se zde modlit.
PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ „IN VERITATE“ za „vynikající postoje a úspěchy při spojování křesťanských a evropských hodnot“ obdržel v polském Krakově Mons. Tomáš Halík. Cena byla udělena u příležitosti mezinárodní konference „Role křesťanů v procesu evropské integrace“, kterou spolupořádala Evropská lidová strana, COMECE a Nadace Roberta Schumana. Promluvila zde řada politických, církevních a akademických představitelů z několika evropských zemí, včetně předsedy COMECE, kardinála Jeana-Clauda Hollericha.
SPRAVEDLIVÝM MEZI NÁRODY prohlásil izraelský památník Jad vašem francouzského kardinála Eugena Tisseranta, který v letech 1936–1959 zastával ve Vatikánu úřad prefekta Kongregace pro východní církve. Za druhé světové války poskytoval pronásledovaným Židům útočiště ve svém domě, zaměstnával je ve Vatikánské knihovně nebo jim vybavoval víza. Když byl ředitel židovské nemocnice v Římě, přítel papeže Pia XII. Guido Mendes vinou rasových zákonů odvolán z funkce, kardinál Tisserant mu udělil čestné vyznamenání. Titul Spravedlivého mezi národy obdrželi také dva Tisserantovi krajané a spolupracovníci – římský farář Mons. André Bouquin a diplomat François de Vial. Za ochranu pronásledovaných Židů bylo minulý týden vyznamenáno také italské Assisi, a to titulem Dům života, který mu udělila Mezinárodní nadace Raoula Wallenberga. Nadace se sídlem ve Švédsku zdůvodnila, že v Assisi nebyl za války zaznamenán jediný případ udání. „Všichni obyvatelé se spojili, aby poskytli ochranu pronásledovaným,“ uvedla viceprezidentka nadace Silvia Costantiniová.
