Tématem modlitby byl verš „Já jsem s vámi“ a silně rezonovalo i téma naděje, které nastolila už úvodní píseň „Jednou budem dál“. „Už jen to, že se dnes staví takové krásné kostely, ukazuje, že naše naděje je opodstatněná,“ uvedla Lucie Výborná z Českého rozhlasu, která akci spolu s evangelickým farářem Jaroslavem Pecharem moderovala. Televizní reportáž poté připomněla původní misijní středisko, které na místě nynějšího kostela stálo, a také budování nového chrámu. „Toužili jsme po tom, aby toto místo bylo duchovním středem barrandovského sídliště, místem naděje. Před 25 lety jsem sem jezdil pomáhat s mládeží z dětských domovů a jsem velmi rád, že se místní komunitě podařilo kostel postavit,“ připojil správce zdejší farnosti P. Josef Ptáček.

Katolickou církev zastupoval především plzeňský biskup Tomáš Holub. V debatě s kazatelem Církve bratrské a bývalým předsedou Ekumenické rady církví Pavlem Černým podotkl, že ve víře je velmi důležitý vztah a že jen city nestačí. Vrátil se také k období omezených bohoslužeb a jejich streamování pro věřící. „Najednou jsem zjistil, že řada osvědčených věcí nefunguje. Bylo to období hledání, tápání ve tmě, ale i nacházení,“ připojil biskup.

„Každý musí pro něco žít. Pokud žije pro umělé věci, bude mu něco chybět. Naše svědomí k nám mluví a díky němu to poznáme. Je třeba hledat vztah, který nás bude sytit,“ navázal Pavel Černý s poukazem na vztah k Bohu.

„Sešli jsme se dnes především proto, abychom se modlili za domov. Je to místo, kde se setkáváme s lidmi, které máme rádi, ale i s těmi, kteří potřebují naši pomoc. Jsme rádi, že se s nimi můžeme setkávat v síle toho, kdo je naším Otcem,“ uzavřel biskup Holub a po společné modlitbě Otče náš udělili s Pavlem Černým všem tzv. áronské požehnání.

Hudebně přenos provázeli herci a muzikanti Vladimír Javorský a Igor Orozovič, kteří nedávno zaujali hudebním klipem Hippokratova armáda. Ta je poděkováním všem zdravotníkům za jejich službu během pandemie. Zazněla i během Modlitby za domov a uvedla krátkou debatu se zástupci zdravotníků, kteří na covidových odděleních působili – s nemocniční kaplankou Giselou Younisovou a lékařkou Annou Kočovskou.

Ekumena také v katedrále

V předvečer státního svátku se konala Ekumenická modlitba za vlast také ve svatovítské katedrále v Praze. Spolu s arcibiskupstvím a kapitulou a s ohledem na výročí bitvy na Bílé hoře se na modlitbě podílely také benediktinky z Bílé Hory. V podání Plzeňské filharmonie, sólistů a Severočeského filharmonického sboru Česká Lípa zazněl hymnus „Dědicové Bílé hory“ od Antonína Dvořáka či skladba „Otčenáš“ od současné komponistky Veroniky Kopecké.

„Bitva na Bílé hoře je bolestným bodem naší historie. Je ale důležité se ho dotýkat a stále nově na něj nahlížet. My žijeme tady, na poutním místě Panny Marie Vítězné, a chceme k této události přistupovat aktuálně, s lidmi žijícími teď a s otázkami a světem, který je dnes,“ vysvětlila pro Radio Proglas Francesca Šimuniová, představená benediktinského opatství na Bílé Hoře. Zde se také 7. listopadu při výročí bitvy z roku 1620 opět konají ekumenické nešpory na téma smíření. Dříve při nich sestry chodívaly z kostela ke hrobu vojáků. „Tentokrát se vydáme napříč kostelem k novému symbolu, který vznikl loni, v roce 400. výročí, ke Kříži smíření.“