Lesníkem vždy jsem chtěl být, počítat kubíky dřeva / les křížem krážem prochodit a čekat na tetřeva. / Srnečky hlídat na louce a měřit smrky, duby / mít sojčí péro v klobouce a znak s kančími zuby. / Po lese bych se procházel a v zimě sčítal laně, / i pro psa jsem již jméno měl, však zapomněl jsem na ně. / Po lese bych se procházel a sčítal svoje chyby / co může tam být lepšího, než najít pěkné hřiby.

Již od mala jsem toužil po lesnickém povolání, i když realita tomu vůbec nebyla nakloněná. Že se má tužba nakonec splnila, vděčím Bohu a mým vzácným rodičům, kteří mě vždy vedli k víře, i když prožívali těžký život na valašských horách.

První trápení bylo, když otec musel narukovat v rámci mobilizace dva měsíce před mým narozením a doma už byly čtyři děti. Maminka se o nás o všechny musela postarat. Díky Bohu, otec se nám v pořádku vrátil.

Velké trápení pak přišlo v 50. letech, kdy nám vláda vzala pole, dobytek i těch pár našetřených korun. Dnes je na našich polích jen planá tráva a v osadě, kde žilo 130 lidí, dnes žijí jen čtyři. To moc bolí.

Politiku jsem zažil i ve škole. Ve 4. třídě mně někdo vytrhl stránku Stalina z učebnice (já sám jsem takový hrdina nebyl), dostal jsem dvojku z chování a bylo po lesnické škole. Přesto jsem se přes učiliště na školu nakonec dostal. S kolegou jsme ale chodili „načerno“ do kostela – svými názory jsem kolektivu neprospěl. Nakonec jsem ale nastoupil u předního lesního závodu a sloužil tu několik desítek let.

Za lesníky a myslivce vyslovuji tuto prosbu: Svatý Huberte, patrone náš, buď pozdraven. Dobrým a řádným myslivcům buď vždy nakloněn. Chraň nás, až přijde lovu i života poslední den. Až opustíme luh a les, až zhasne lesních rohů ples, buď nám vždy oporou. Halali – halou. 

Čtenář SLÁVEK z Moravských Albrechtic

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.