Na konci září vyrostla na Cínovci i přes protesty socha pohraničníka se psem. Na dohled od tohoto kontroverzního památníku by měl vzniknout další, ovšem věnovaný lidem, kterým se cesta za svobodou stala osudnou, ale nejen jim, jak upozorňují iniciátoři.

Za myšlenkou vzniku tohoto druhého pomníku stojí manželé Anna a Vladimír Šavlovi, kteří o možnostech uctění utečenců přemýšleli už delší dobu. „Nespornou motivací byla již dřívější pamětní deska, kterou nedaleko od našeho pozemku měl umístěnou Klub českého pohraničí. Od okamžiku, kdy jsme pozemek koupili, jsme tedy měli v hlavě, že bychom jeho část mohli využít pro vybudování památníku, který by naopak připomínal oběti komunismu. K činu jsme se ale odhodlali v podstatě ze dne na den, když se vedle původní pamětní desky objevila socha pohraničníka se psem,“ vzpomíná Vladimír Šavel. Kontroverzní organizace odhalením sochy oslavila sedmdesátileté výročí vzniku pohraniční stráže, jejíž příslušníci zastřelili 144 lidí, čímž výčet obětí ochrany hranic komunistického Československa rozhodně nekončí.

Nejen protest

Šavlovi ale upozorňují, že se nejedná o pouhý protest. „Nechtěli jsme budovat památník proti něčemu, ale pro něco, to je pro nás velmi důležitá myšlenka. Chceme, aby jeho existence byla připomínkou toho, jakou hodnotu má svoboda a co jsou pro ni lidé ochotni udělat,“ vysvětluje. Aby se k iniciativě mohlo přihlásit co nejvíce lidí, manželé spolu s Radovanem Gaudynem založili i spolek a brzy začne fungovat i transparentní účet pro veřejnou sbírku.

„Ohlasy nás absolutně zaskočily a dojaly. Přesvědčily nás o tom, že děláme správnou věc. Ozývá se nám řada lidí, kteří chtějí přispět finančně nebo nám i jinak prakticky pomoci. Podporu nám nabídla řada spolků i osobností, poznali jsme spoustu zajímavých lidí, a to jsme vlastně ještě ani nezačali. Dokonce to vypadá, že se rodí i nějaké projekty spolupráce, které by na regionální úrovni rozvíjely dále téma, které má památník vyjadřovat,“ dodává. „Náhodou jsme se třeba dozvěděli, že mezi pohraničníkem a naším pozemkem bydlí manželé a pán kdysi emigroval. Když jsme záměr představovali, řekl mi, že si nemyslel, že někdo někdy bude stavět památník zrovna jemu, a bylo vidět, že si toho váží. To byl prostě fantastický pocit,“ říká iniciátor stavby.

Vajíčka zatím nelétají

Dění na Cínovci je ale poměrně polarizující, a tak je třeba počítat i s negativními reakcemi. „Těch jsme samozřejmě také několik zachytili, ale jsou absolutně v menšině a od začátku jsme s tím počítali. Toto téma nemůže nechávat lidi lhostejnými. Byly to ale v podstatě reakce pouze na úrovni komentářů na Facebooku, vajíčka po nás nikdo zatím neházel,“ přiznává Šavel.

O přesné podobě památníku zatím není zcela jasno. Jeho podoba se bude odvíjet také od finančních možností. „Všechny budoucí přispěvatele ale chceme ujistit, že usilujeme o to, aby byl památníkem vkusně obohacen veřejný prostor a jednalo se o místo s živým přesahem do dnešní doby, ne jen o připomínku toho, co bylo, protože svoboda je stále aktuálním tématem,“ uzavírá Šavel.