V názvu synody, kterou svolává papež František, se praví „Za synodální církev: společenství, spoluúčast a poslání“. Má rozvinout v církvi naslouchání, komunikaci i vědomí spoluodpovědnosti. „Synoda není ani parlament, ani průzkum veřejného mínění, ale událost, jejímž hybatelem je Duch Svatý. Není-li Ducha, není synody,“ připomněl papež během úvodního sobotního setkání za účasti duchovních i laiků. Svědectví na něm přednesli zástupci církví z různých zemí a kontinentů, např. bratr Alois z hnutí Taizé.

Zástupkyni zde mělo i Česko. „Odjíždím z Říma s tím, že synodální proces je především procesem duchovním, který vyžaduje každodenní osobní konverzi, abychom si dokázali skutečně naslouchat,“ uvedla pro KT Hana Pohořalá, členka Hnutí fokoláre, zaměstnankyně pražského arcibiskupství, dříve asistentka kardinála Miloslava Vlka, kterou sem vyslala Rada evropských biskupských konferencí. „Papež František je pro mě zosobněním toho, co od nás požaduje – z jeho osobnosti vyzařuje světlo, které vychází z osobní modlitby. V neděli po modlitbě Anděl Páně se setkal s lidmi bez domova, aby jim naslouchal a zapojil tak i je do synodálního procesu.“

Pětičlenný národní synodní tým má na starost P. Prokop Brož, teolog, bývalý děkan KTF a člen redakční rady Perspektiv KT. Společně s P. Romanem Czudkem, rektorem Papežské koleje Nepomucenum, P. Josefem Mikuláškem z Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci, P. Stanislavem Přibylem, generálním sekretářem ČBK a zmíněnou Hanou Pohořalou nyní připraví diecézním koordinátorům materiály pro první fázi synody ve farnostech. Vše zveřejní i na webu Synoda.cz.

Vatikán navrhuje deset tematických okruhů, o kterých mohou lidé diskutovat – např. co to vůbec je společné putování, kdo do církve „patří“ a kdo je opomíjen, komu církev „dluží naslouchání“, jak se křesťanům daří komunikovat (mezi sebou i navenek), kde se vyskytují stereotypy, jak se uplatňuje autorita atd.

Co chybí našim farnostem a rodinám?

V pastýřském listu se k věřícím obrací i olomoucký arcibiskup a předseda ČBK Jan Graubner. „Církev potřebuje reformu či uzdravení a oživení. Co chybí našim farnostem, aby byly rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu? Co chybí našim rodinám, aby byly živou církví v malém? Co musíme dělat, abychom uměli předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží, abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury?“ tázal se. „Papež volá ke spolupráci všechny, protože všichni jsme spoluodpovědní za církev. Nechce, aby synoda pracovala jako nějaká konference a vydala další učený dokument, který skončí v knihovně (...) Společná odpověď nevznikne prosazením názoru, který překřičí druhé, ani demokratickým hlasováním, kde se prosadí většina,“ zdůraznil (více v diecézním sešitě).

Když v neděli papež synodu oficiálně zahájil mší sv. ve svatopetrské bazilice, otázal se: „Jak jsme na tom v církvi s nasloucháním? Jak je na tom ‚sluch‘ našeho srdce?“ (viz str. 16). Papeži jde o propojenost a naslouchání uvnitř církve. „Někdy se setkáváme s jakýmsi elitářstvím, kvůli kterému se kněží vzdalují od laiků. Kněz se pak stává ‚panem domácím‘, a nikoli pastýřem,“ vysvětlil František a varoval před tím, aby se synoda nestala jen intelektuálním cvičením nebo neskončila rezignací, že „takhle se to dělalo vždycky“.

Nebýt „muzejní“ církví

Svou reflexi papež uzavřel modlitbou: „Přijď, Duchu Svatý. Ty, který probouzíš nové jazyky a vkládáš nám do úst slova života, chraň nás, abychom se nestali muzejní církví, která je krásná, ale němá, s velkou minulostí, a malou budoucností. Přijď mezi nás, abychom se v synodální zkušenosti nenechali přemoci zklamáním, nerozředili proroctví, abychom všechno nezredukovali na neplodné diskuse. Přijď, Svatý Duchu lásky, otevři naše srdce, abychom naslouchali. Přijď, Duchu svatosti, obnov svatý lid věrný Bohu. Přijď, Duchu Stvořiteli, a obnov tvář země.“