„Se staršími lidmi jsem se v dětství setkala tak jednou za rok, když k nám přijela babička s dědečkem. Měla jsem krásné vzpomínky, ale žádnou zkušenost ze společného života,“ říká Ludmila. Pracovala v ostravském Centru pro rodinu a sociální péči a do jejího manželství nepřicházely děti. Před devíti lety zaskočila za kolegyni v projektech pro seniory. „V té době jsem to neviděla jako perspektivní, jako něco, co by mě oslovilo. Mnoho let jsem například vedla tábory, ale k seniorům jsem si teprve musela najít cestu – vybudovat vztah a hledat k nim přístup.“

„Obě dvě jsme u seniorů ‚nedopatřením‘,“ přerušuje vyprávění Ludmily se smíchem její kolegyně Lenka Putzlacherová a pokračuje: „Senioři byli i pro mě velká neznámá. Netušila jsem, co mohou podnikat ve volném čase nebo jak se jim lze věnovat.“ Lenka je vystudovaná ekonomka a pak si dodělala speciální pedagogiku, protože i ona chtěla hlavně pracovat s dětmi: „Zakrátko jsem zjistila, že to není moje parketa, že mám raději dospělé. Proto jako lektorka vedu s manželem kurzy o výchově a komunikaci. Senioři však byli skupinou, na kterou jsem nikdy nepomýšlela.“ I u ní sehrála roli náhoda: „Jednou mě kolegyně pozvala, abych jí pomohla na Akademii pro třetí věk. Překvapili mě jak účastníci, tak zajímavá témata i přednášející. Má představa, že senioři jsou jenom modlící se babičky, vzala za své.“ Když pak Ludmila hledala někoho k sobě na stálo, obě ženy daly síly dohromady. Lenka o své práci ale stále pochybovala: „Pane Bože, fakt tady mám být?“ říkala si. Po čase ale došla k poznání, že všechno, co do té doby dělala, ji na tuto práci vlastně připravovalo – vše se nyní zúročovalo. Její svěží energičnost se navíc doplňuje s Ludmiliným klidem, laskavou péčí a nasloucháním.

Aktivit pro seniory pořádají celou řadu: od vedení malých společenství, práci s texty Písyma, duchovní obnovy, výlety až po zmíněnou Akademii třetího věku či diecézní poutě. Ludmila je také lektorka tréninku paměti.

Společenství seniorů je v ostravsko-opavské diecézi více než dvacet – někde je vede kněz, jinde vyškolený animátor. Ani lockdown tento proud seniorských aktivit nezastavil. Akademii pro třetí věk sledovali zájemci online a navíc začala přicházet poděkování z celé republiky. „Díky tomu, že jsme se nemohli setkávat, slavíme první rok od vydání Seniorského okénka, měsíčníku, který rozesíláme do e-mailových schránek i za hranice naší diecéze,“ těší Ludmilu Kaňokovou.

Nyní hledají dalšího spolupracovníka – kaplana pro seniory, který by pomáhal s organizací duchovních obnov, případně by byl mediátorem v řešení nějakých těžkostí v mezilidských vztazích.