Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Spiritualita|Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj

28. 9. 2021

Tisk

Text evangelia této neděle (Mk 10,2-16) nabízí podnět k přemýšlení nad dvěma tématy. Chceme-li ovšem problematiku uchopit hlouběji, musíme se zabývat i paralelním textem v evangeliu podle Matouše.

image:Image Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj
Ježíšovým ideálem bylo to, co bylo od počátku, totiž že „ti dva jsou jeden, a co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Snímek Pixabay

Prvním z témat je otázka rozvodu (u Matouše na začátku 19. kapitoly). A protože se oba texty na první pohled podstatně liší a svým způsobem si protiřečí, můžeme se tedy ptát: „Jak to Ježíš myslel? Co o manželství a rozvodu skutečně řekl?“

Marek píše křesťanům z pohanství

Podle Markova evangelia se může stát, že i manželka propustí svého manžela, což je ovšem v Ježíšově kultuře naprosto nemyslitelné (vzpomeňme, jak se k ženám chovají například i dnes v některých muslimských komunitách). Něco takového historický Ježíš z Nazareta opravdu říci nemohl. Jeho zákaz rozvodu jak pro muže, tak pro ženu je ovšem absolutní a bez výjimky. Jak je ale možné, že Matoušův Ježíš jednu výjimku připouští? Říká totiž: „Kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží“ (Mt 19,9), přičemž to dovoluje pouze muži, nikoli však ženě. On tedy smilnit beztrestně může?

Je třeba si uvědomit, že ani jeden z textů není čistě Ježíšův. On žádné evangelium nenapsal. Ježíšovy původní výroky o manželství jsou za takové vydávány evangelisty Matoušem a Markem, kteří je ovšem museli přizpůsobit kulturním podmínkám zcela konkrétních komunit, pro které svá evangelia psali. Ani jeden si v žádném případě nemohl myslet, že jeho text bude čten o dva tisíce let později třeba v Praze. Marek zřejmě píše křesťanům z pohanství v Římě, a proto evangelium musí přizpůsobit římskému právu, které zde panuje a podle něhož se dalo manželství rozvést i z vůle ženy. Jeho Ježíš je zde striktně proti rozvodu a jeho učedníci a učednice se v žádném případě nemají chovat jako pohané.

Adresáti Matoušova evangelia jsou zřejmě křesťané ze židovství, třeba někde v syrské Antiochii. Podstatou celého problému je verš z Páté knihy Mojžíšovy (24,1) o tom, že pokud muž v manželství na ženě shledá „něco odporného“, je oprávněn ji propustit; a právě na různé interpretace tohoto slovního spojení se farizejové odvolávají. Ty jsou ovšem vůči ženě různě tvrdé, podle toho, jak je která rabínská škola přísná: podle rabiho Šamaje se jednalo pouze o její smilstvo, podle Hillela stačilo, když připálila jídlo, podle Akiby bylo dost, když už se muži prostě nelíbila. Musíme mít ovšem na paměti, že zde v evangeliu jsme již dávno po Ježíšově době, a tak se k Šamajovi přiklání a ženu před mužem vlastně co nejvíce brání nikoli Ježíš historický, nýbrž Ježíš Matoušův (ten historický by jistě jednal podobně).

V obou případech vlastně nejde ani tak o rozvod, nýbrž o tvrdost srdce člověka, která jej do takové situace nechá dojít a ideál manželství nenaplní. Je zajímavé, jak svobodně raná církev v osobách evangelistů s Ježíšovým odkazem nakládá. Jistě, musí nám jít o podstatu a musíme mít před očima ideály, a Ježíšovým ideálem jistě bylo to, co bylo od počátku, totiž že „ti dva jsou jeden, a co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“, ale zároveň nelze nemilosrdně chtít něco, co je v určitých situacích nemožné, jak ukazuje Matoušovo evangelium. Snad proto oba evangelisté hned za svoje pojednání o rozvodu připojují pasáž o Ježíšovi a dětech.

Takovým patří království Boží

Přiznám se, že já osobně mám s obrazem Ježíše, který žehná dětem, a s jeho tvrzeními, „že takovým patří království Boží“ a že „kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde“, problém. Do obrazu dítěte si totiž můžeme promítnout cokoli. Jak to ale myslel Ježíš? Jedná se o to, že dítě je ve svém přežití naprosto závislé na rodičích? Nebo že je nezkažené? Důvěřivé? Spontánní? Nepovyšuje se nad ostatní a nesoudí? Plné radosti ze života a objevování vší té jeho bohatosti a krásy kolem? Nebo jde o jeho přístup k lidem bez předsudků? Či snad o jeho žití tady a teď, bez starostí o to, co bude?

Nepochybně všechno to, co jsem napsal, a mnoho jiného, co jsem nenapsal a co nevím, protože děti nemám. Pojednání o dětech ale jistě koriguje předchozí pojednání o manželství. Děti nemají tvrdé srdce. Ani my bychom je mít neměli: jak vůči svým partnerům, tak vůči těm, kterým třeba manželství ztroskotalo.

Autor je salesiánský kněz a biblista. 

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou