Benedikt XVI. si v textu klade základní otázku „Kdo je člověk?“. K úvaze ho přimělo uzákonění stejnopohlavního manželství už v 16 evropských zemích. Emeritní papež upozorňuje, že myšlenka stejnopohlavního manželství je v rozporu se všemi dosavadními lidskými kulturami, které se držely „základní jistoty, že předávání života je úloha přidělená lidstvu, že je to společenství muže a ženy, které tomuto úkolu slouží, a že v tom spočívá podstata manželství“.

Hormonální antikoncepce nicméně podle něj oddělila plodnost od sexuality; všechny podoby sexuality se tak staly ekvivalentní, zatímco „o plodnosti lze přirozeně smýšlet i bez sexuality“. Benedikt XVI. varuje, že život v tomto pojetí již není dar nabídnutý k přijetí, ale naplánovaný produkt, který je plánovaně počat a ve stále akceptovanější eutanazii i plánovaně ukončen.

Jak doplňuje v předmluvě ke sborníku její autor papež František, „samotná myšlenka respektu ke každému lidskému životu se dnes v Evropě stále více ztrácí, počínaje ztrátou povědomí o jeho posvátnosti – tedy právě zastřením vědomí, že jsme Božím stvořením“.