21. 9. 2021
Slovenského novináře, redaktora Konzervatívneho denníku Postoj a církevního analytika IMRICHA GAZDY jsme se zeptali, co Františkova cesta přinese slovenské církvi i širší společnosti.
Byly to velmi intenzivní dny, značně náročné, ale také nesmírně obohacující a vedle práce jsem se snažil i duchovně z nich načerpat. Naposledy jsem něco takového prožil jako reportér v Římě roku 2013 při konkláve, kdy byl František zvolen papežem. Nynější návštěvu jsme se snažili co nejintenzivněji pokrýt v online magazínu postoj.sk, zvláště v sekci Svet krestanstva. Kromě toho jsem cestu opakovaně komentoval v televizích – na veřejnoprávní RTVS i v soukromé Markíze.
Františkovy promluvy a jeho návštěva budou mít pro nás Slováky smysl jen tehdy, pokud je uzavřeme nějakou důslednější bilancí. A zejména pokud úspěšnost návštěvy nebudeme poměřovat tím, kolik lidí mu přišlo zatleskat. Důležité bude, jak bude tato cesta a její odkaz u nás rezonovat.
Svatý otec nabídl církvi na Slovensku hned několik konkrétních programových usměrnění, jimiž trefil hřebík na hlavičku. Platí to pro hierarchii, ale také pro obyčejné věřící i v těch nejzapadlejších farnostech. Je podstatné se k proneseným slovům vracet, uvažovat o jejich obsahu a přenášet Františkovo poselství do konkrétní reality svého života.
Mám totiž pocit, že v uplynulých letech byly mezi katolíky na Slovensku učení papeže Františka a jeho pontifikát nedostatečně reflektované. Kněží se vracejí spíše k myšlenkám Jana Pavla II. nebo Benedikta XVI., ale exhortace, encykliky či vyjádření papeže Františka zmiňují mnohem méně. Pevně věřím, že teď budou jeho slova mnohem více přítomná v životě farností, že budou více zaznívat z úst kněží v homiliích a budou uvedena do reality.
Je brzo to hodnotit. Je třeba nechat vše doznít. Ale například jsem dělal pro Postoj rozhovor s někdejším sekretářem Kongregace pro východní církve, arcibiskupem Cyrilem Vasiľem, který nad papežovými slovy hluboce uvažuje. Stejně jako František je jezuitou a dokáže s ním souhlasit, ale i nesouhlasit – ale nejde přitom o nějaký prvoplánový nesouhlas nebo vymezení se. Je to výsledek kritického myšlení, duchovního rozlišování. Na jeho příkladu je tedy vidět, že se reflexe Františkova učení už objevují. Podobně je to znát v rozhovorech, které médiím poskytuje předseda episkopátu, bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský. Obecně je to ale výzva nikoli na pár dní, ale na měsíce a léta.
Silnou stránkou papeže Františka a jeho pontifikátu je, že dokáže oslovovat lidi mimo centrum církve. Ty, kteří jsou třeba pokřtění, ale víru nepraktikují; kteří se hlásí k jiným denominacím; promlouvá i k agnostikům a ateistům. Zkrátka dokáže svým vystupováním, slovy, ale i dokumenty jako Laudato si‘ nebo Fratelli tutti oslovovat lidi mimo církevní prostředí. Vidím to například na komentářích na sociálních sítích novinářů ze světských médií, ale třeba i lidí ze šoubyznysu: netají se tím, jak je papež oslovil, rozpomínají se, že byli vychováni v církvi a že ji pak opustili – a teď že je František znova přivedl k úvahám nad jejich křesťanskou identitou.
Františkovi kritici, zvláště z ultratradicionalistických řad, mu naopak vyčítají, že je papežem všech, jen ne pravověrných katolíků. Jenže Františkova priorita je vycházet z centra na periferie. Na Slovensku zdůraznil při promluvě ke kněžím, že církev nemůže být zahleděná sama do sebe, ale má naplňovat Kristova slova o vyjití do světa, na okraje, za lidmi, kteří víru nemají, kteří ji ztratili. Papež se v tomto smyslu chová jako skutečný Kristův náměstek na zemi.
Papež František má ke všem lidem otcovský přístup. Ví se o něm, že úplně neznámým lidem odpoví na dopis nebo jim rovnou zavolá. Chová se otcovsky i k arcibiskupovi Róbertu Bezákovi. Potkal se s ním už v červenci ve Vatikánu, v Domě svaté Marty sloužili společně mši svatou, pojedli spolu. Když Róbertu Bezákovi zemřel otec, poslal mu papež nejen kondolenci, ale také pohřební věnec.
Na Slovensku se s ním nyní setkal hned dvakrát: nejdříve soukromě na nunciatuře, kde byli i Bezákovi příbuzní, a druhé setkání proběhlo v Šaštíně a mělo celocírkevní a celospolečenský dopad. Všichni viděli, že Róbert Bezák koncelebroval s papežem mši svatou a stál v jedné řadě s ostatními biskupy, včetně svého předchůdce na trnavském stolci Jána Sokola i svého nástupce Jána Orosche – tedy s lidmi, s nimiž kvůli svému odvolání má problematický vztah.
To mělo velmi ozdravující efekt: po letech polarizace mohli lidé vidět Róberta Bezáka po boku ostatních biskupů. Důležitý byl i detail krátce před touto mší svatou. Všichni biskupové se společně s papežem modlili v šaštínské bazilice k Sedmibolestné Panně Marii, aby uzdravila rány minulosti. Tyto prosby vyjadřovaly, jak je těžké být odvržený a opuštěný, ale obsahovaly i bratrskou prosbu o smíření a jednotu. Papež tedy nabídl možnost smíření mezi slovenskými biskupy a Bezákem a naopak. Na obou stranách je však nezbytná dobrá vůle, protože chyby se staly na obou stranách.
Nejde však o žádnou oficiální Bezákovu rehabilitaci. Tento gordický uzel může rozetnout jen papež, protože jedině on jmenuje a odvolává biskupy. Osobně si myslím, že by pro slovenskou církev bylo uzdravující, kdyby byl Róbert Bezák opět zařazen do řádné církevní struktury. Je ale možné, že se nic takového ani nyní nestane.
Proslov ke kléru a zasvěceným osobám v bratislavské katedrále. Pro slovenskou církev ho pokládám za zcela klíčový, protože papež nám v něm nabídl programové usměrnění, vyzval být církví, která nemá být uzavřenou tvrzí obehnanou zdmi, nemá být nepřítelem světa, ale jeho partnerem. Má svědčit silou – ale silou svých svědectví a argumentů. To neplatí jen pro slovenskou, ale pro všeobecnou církev. Papež ze Slovenska mluvil k celé Evropě, k celému světu.
Hlavní „headline“ – odkaz své návštěvy opakovaně zdůraznil: „Buďte zakořenění a otevření.“ Církev si musí být vědomá své identity a tradice, vědět, odkud vychází, ale také být otevřená budoucnosti a nevracet se jen ke své minulosti. Mít pevné kořeny, ale přitom být otevřená světu a budoucím výzvám.
V Maďarsku se František zdržel jen krátce na eucharistickém kongresu, nebyla to několikadenní strukturovaná cesta a měla výhradně pastorační charakter. Pastorační byla i jeho promluva při mši sv. v Budapešti. Mezi částí věřících v Maďarsku vyvolalo zklamání, že na Slovensku se František zdržel o tolik déle. Podle mého soudu ale zastávka v Budapešti dopadla velmi dobře, papež se setkal i s maďarskými představiteli, a navíc jim přislíbil, že se chce brzy do této země ještě vrátit.
Vydavatel: KatMedia s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)
Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.
Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.
Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou
Nastavení souborů cookies
Soubory cookies jsou malé textové soubory, které se ukládají do vašeho zařízení při navštěvování webových stránek. Soubory cookies používáme k různým uživatelským, analytickým a marketingovým účelům (například pro zapamatování přihlašovacích údajů k vašemu účtu, apod.).
Své předvolby můžete měnit a odmítnout určité typy cookies, které se mají ukládat do vašeho zařízení. Můžete také odstranit všechny soubory cookie, které jsou již uloženy ve vašem počítači. Tím však můžete přijít o některé uživatelské vymoženosti našeho portálu.