Manévry policie, vojáků, hasičů a čtrnácti stovek dobrovolníků začínají v Šaštíně už den před papežovým příjezdem. Bezpečnost a bezletovou zónu střeží už od večera také drony, které „visí“ nad loukou obehnanou přenosnými bariérami. Přístupové cesty i ploty lemují skupiny policistů a vojáků, kteří tu tráví noc společně s poutníky. Lidé totiž do Šaštína přijíždějí po tisících už mnoho hodin před začátkem slavnosti ze šesti směrů a hrnou se ze šestnácti záchytných parkovišť do přichystaného areálu, jehož brány se před jedenáctou hodinou večer konečně otevírají.

Noc v Šaštíně

Poutníků se ujímají dobrovolníci a policisté. Bezpečnostní kontroly běží plynule, pořadatelé jsou usměvaví, každý poutník se tu cítí vítaným hostem. „Křesťanské akce jsou dobré v tom, že tu nikdo nedělá potíže, není nalitý, agresivní, nikdo se nestrká a lidé jsou trpěliví,“ pochvaluje si jeden z policistů.

Teplou zářijovou noc – vigilii slavnosti Panny Marie Sedmibolestné, patronky Slovenska, trávíme s tisíci dalších už přímo na místě zítřejší bohoslužby. Ke spánku se ukládáme v sektorech na louce kousek za obcí. Nechybí ani rodiny s malými dětmi, pro které jsou vyhrazené sektory. „Je moc fajn, že tu je takový prostor pro děti. Máme skvělé místo. Je to naše první setkání se Svatým otcem, hlavně našich dětí. Chtěly ho vidět. Chodí na základní školu sv. Františka, kde na to dostaly volno. Tak jsme si řekli, že musíme vyrazit,“ těší se poutnice Andrea z Bratislavy se dvěma dcerami.

Ještě před rozbřeskem všechny budí modlitba růžence. Spáči se k ní přidávají i vleže ve spacácích. Nad bazilikou na obzoru se objevují první paprsky a areál se postupně plní. Mezi lidmi doslova září bordó barvou svých hábitů sestry redemptoristky, které přijely do Šaštína ze dvou komunit – z rakouského Lauterachu a slovenského Kežmarku. „Mám obrovskou radost, že tu papež je, a říkám, že Slovensko omládlo. Zřetelně se ukazuje dobro, které v naší zemi jinak působí ve skrytosti,“ raduje se sestra Anna Selveková z kežmarské komunity.

Kolem deváté se zavírají vstupní brány, přičemž počet poutníků v té chvíli dosahuje odhadem šedesáti tisíc. Pořadatelé žádají věřící, aby už neopouštěli svá místa.

Zpívejte, je to lidová slavnost

Začíná nácvik liturgického zpěvu ve slovenštině i latině. „My vás odsud všechny nevidíme, proto bychom vás rádi slyšeli,“ zdraví zástup poutníků regenschori a připomíná, že papeži nadcházející bohoslužbu představili jako lidovou slavnost. „Bylo by proto dobré, aby se to projevilo i v našem zpěvu,“ dodává. V tu chvíli to Šaštínem zní, jako bychom se ocitli na zkoušce chrámového sboru. Lidé v našem bezprostředním okolí se pouštějí do zpěvu opravdu z celého srdce a plných plic: „Ó, Mária bolestivá, naša ochrana, slovenský náš národ volá: Pros za nás Boha.“

Papež přijíždí

Už pár minut nato se ozývá zprvu nesmělý potlesk: mezi poutníky totiž naprosto „bez varování“ vjíždí papamobil. Z něj papež František pak půl hodiny zdraví přítomné. Na pódium – pod šestimetrový kříž, který nese i fragmenty z tornádem zničeného chrámu z Moravské Nové Vsi – přichází slavit mši svatou na devadesát biskupů, mezi nimi i téměř všichni z Čech, Moravy a Slezska. Mezi hlavní koncelebranty, blízko papežského oltáře, usedá také emeritní trnavský arcibiskup Róbert Bezák, který se společně se členy rodiny setkal s papežem Františkem již v pondělí 13. září na nunciatuře v Bratislavě. Oltáři nejbližší sektor zaplňuje pak více než pět stovek kněží.

Svatý otec káže v italštině, ale na velkoplošných obrazovkách běží slovenské titulky. Několikrát se v reakci na jeho slova ozývá potlesk. Zvláště když papež vyzdvihuje Matku Páně jako vzor „poutnické“ víry pro slovenský národ: „Panna Maria se vydává na cestu vždy podněcována prostou a upřímnou zbožností. I vy překonáváte pokušení statické víry, která by se spokojila s obřady nebo starou tradicí; vycházíte ze svého nitra, v batohu si nesete své radosti i bolesti a svůj život proměňujete v pouť lásky k Bohu a ke svým bratřím a sestrám. Děkujeme za toto svědectví! A prosím, zůstaňte na cestě,“ povzbudil poutníky a dodal: „Když se církev zastaví, onemocní; když se zastaví biskupové, kněží, onemocní Boží lid.“

Zástupu pak František připomíná, že křesťané by neměli být vůči světu nepřátelští, ale naopak znamením a těmi, kteří umějí svým životem ukázat krásu evangelia: „Lidmi, kteří navazují dialog, v němž se objevují různé postoje; kteří odhalují bratrský život tam, kde panuje rozdělení a neshody ve společnosti; kteří šíří příjemnou vůni přijetí a solidarity tam, kde často převládá osobní a kolektivní sobectví,“ adresuje papež své poselství, které není určené jen přítomným v Šaštíně. Vyzdvihuje také křesťanskou lásku ochotnou nést s druhými lidmi těžkosti a trápení. „S pohledem upřeným na Bolestnou Pannu Marii se i my otevíráme víře, která soucítí a vede nás k tomu, abychom sdíleli svůj život s těmi, kdo jsou zranění, trpí nebo musí nést těžké kříže,“ zdůrazňuje František.

Splnil jste náš sen

Horko ve slunečném dni stále roste, to už se ale blíží poledne a bohoslužba vrcholí v eucharistické oběti. Po svatém přijímání se rozloučení ujímá bratislavský metropolita, arcibiskup Stanislav Zvolenský, který papeži děkuje, že se Slováky setrval i v den národní pouti k Panně Marii Sedmibolestné: „Splnil jste náš sen a setkal se s námi v Šaštíně. Putoval jste po Slovensku, abyste nám ukázal s Josefem a Marií cestu k Ježíši a posílil nás i v cestě pomoci chudým. Vzpomeňte si na Slovensko, až dojedete do Říma, a modlete se za nás.“

Také papež oplácí slova díků, jmenovitě oceňuje přítomnost slovenské prezidentky a členů Ekumenické rady církví. „Při této eucharistii jsem Bohu vzdal díky za jeho dar, kterým byla má cesta k vám, a za to, že jsem tuto pouť mohl zakončit ve zbožném objetí vašeho lidu a slavit spolu s ním náboženský a státní svátek vaší patronky, Bolestné Panny Marie. Ze srdce děkuji vám, drazí bratři biskupové, za veškerou přípravu a přijetí. Opětovně vyjadřuji uznání paní prezidentce republiky a státním úřadům. Jsem vděčný všem, kteří různými způsoby na této cestě spolupracovali, a to zejména skrze modlitbu. Nesu vás všechny v srdci. Ďakujem všetkým!“ loučí se slovensky.

Zlatá růže pro Marii

Na závěr liturgie klade papež zlatou růži k soše Bolestné Madony, přenesené pro dnešní slavnost z baziliky. Je to dar poutní svatyni i Matce Boží samotné. Poté nastupuje do vrtulníku a ještě jím několikrát oblétá poutní areál. Lidé mu naposledy mávají. „Bylo to krásné. Mám tu fotku svých dcer, kterou jsem chtěl papeži alespoň na dálku ukázat. Jedna má epilepsii a druhá trošku náročnější pubertu. Modlím se za obě, aby všechno bylo, jak Pán Bůh chce,“ uzavírá svou pouť za papežem Peter Mikula od Nitry, když se spolu s ostatními poutníky pomalu odebírá k odjezdu. Ten je opět skvěle zorganizovaný a plynulý. Brzy už ujíždíme po dálnici, vděční za to, co jsme společně s hlavou naší církve mohli prožít.