s. Mária Sidorová OSsR, Lauterach 

Přijely jsme z naší komunity redemptoristek v rakouském Lauterachu, až u Bodamského jezera. Jsme klauzurované sestry, ale Svatý otec na Slovensku – to je výjimečná událost. Přišly jsme za naší představenou, že máme trochu bláznivou prosbu, zda by nás nepustila. A ona vůbec neváhala a řekla: „Jasně, jeďte!“ Včera jsme tedy celý den cestovaly a přespaly kousek odtud u jednoho známého kněze. Sem jsme dorazily o páté ráno, už na růženec a ranní chvály. Být doma na Slovensku je pro nás radostné i samo o sobě, jsme totiž misionářky. V Rakousku jsme již dva roky a předtím jsme žily deset let v Dublinu. A když je tu papež, je to dvojitá radost, zvlášť v takový velký svátek. Už na benzínce v Rakousku jsme potkaly první krajany a tady je také spousta přátel, včetně našich spolusester z komunity v Kežmarku.

s. Alena Diabolková OSsR, Lauterach 

Osobně mám papeže Františka velmi ráda a modlím se za jeho misii. Lidé ho někdy kritizují za spoustu věcí, ale to bývají jen titulky v médiích, výroky vytržené z kontextu. To, co nám papež říká, je třeba zkoumat do hloubky. A když skutečně posloucháte, v centru jeho slov je Kristus. Papež František je pro mě hluboký člověk modlitby, který je zároveň velmi lidský. A jsem přesvědčená, že i my křesťané bychom měli být v první řadě lidští a právě přes lidskost šířit naši víru.

Róbert Kováč, Bratislava 

Přijeli jsme jako parta ze sdružení Klub otců „O dve osem“, které jsme založili před několik lety jako otcové dětí, které posíláme do církevní Základní školy Matky Alexie v Bratislavě. Pořádáme různé společné aktivity, jako výlety, zabijačky nebo letní tábory. Několik z nás tu dnes je i se svými rodinami. To abychom Svatého otce povzbudili a také abychom se sami nechali povzbudit ve víře. František je velká světová osobnost a to, co říká, je skvělé.

Na Signálech máme i vlastní skupinu, kde si navzájem sdílíme jeho myšlenky a diskutujeme o nich.

Gabriel Králik, Bratislava 

V mládí jsem se účastnil i návštěvy sv. Jana Pavla II. na Slovensku. Kdybych měl srovnávat, zdá se mi ale, že papež František řeže opravdu do živého. Nebo je to tím, že jsem starší, mám děti, rodinu, zodpovědnost? Každopádně velmi dobře rozumím tomu, o čem mluví, a je mi to velice blízké.

Michal Kostroš, Orava 

Přijeli jsme s partou už na noc, abychom si našli šikovná místa a byli papeži blíž, ačkoli přímo kolem nás nakonec neprojel. Je to poprvé, co jsem se účastnil pontifikální mše svaté a vlastně i prvního velkého křesťanského shromáždění, a tak jsem byl za tuto příležitost moc rád. Mám radost, že jsem na závěr liturgie dostal požehnání z nejvyšších církevních pater! Vážím si každé církevní autority, a Svatý otec je navíc vybraný působením Ducha Svatého. Navzdory tomu, že mu řada lidí i tady na Slovensku stále něco vyčítá, jsem rád, že ho máme, a ctím ho. Navíc tyto žabomyší spory, zda je někdo liberál nebo konzervativec, jsou součástí světských bojů, ale tady je podstata někde úplně jinde. František je Kristův náměstek a já si myslím, že ukazuje na Krista způsobem, který je velmi lidský a k tomu pochopitelný i mně, obyčejnému člověku.

František Hruška, Malá Vrbka 

Naše obec je jen kousek od slovenských hranic, a tak jsem nasedl do auta a přijel. Byl jsem tu hned od čtvrté ráno a stálo to za to. Byla to úžasná příležitost, jaká se nenaskýtá často; vyjití ze stereotypu, jaké se nenabízí každý den. Ze Svatého otce i z jeho slov vyzařuje pokoj, dobro, a když jej člověk slyší, dojímá ho to – a tím nemyslím nějaký povrchní pocit. Byl jsem zasažený do hloubky a opravdu mě to povzbudilo. Jako chrámový varhaník oceňuji také hudbu při dnešní liturgii. Zněly varhany a opravdu krásný zpěv, a navíc zněl i zpěv lidový. Papež František sem jel s tím, že půjde o lidovou slavnost, projev lidové zbožnosti – a k tomu společný zpěv patří. Hudba byla dobře vybraná a nápěvy krásné, a přitom ne složité. I já jako Čech jsem mnohé z nich znal. Měl jsem radost, že jsme se všichni mohli zapojit, že nešlo jen o vystoupení sboru na pódiu. Bohu díky, že jsme tu mohli být.

P. Filip Andrej Čierny OFM, Trnava 

Jaké to pro mě dnes bylo? Hluboké, přímočaré a radostné. Účastním se velkých setkání s papeži od dob, kdy se věnuji pastoraci mládeže, takže s Františkem jsem byl už v Krakově v roce 2016, v Panamě v roce 2019 i včera v Košicích. Vůbec jsem nespal, protože jsem dnes celou noc mluvil s mladými, modlil se – a pak už jsme se zase přesouvali z východu Slovenska sem... Pozoruji, že oproti minulým setkáním tu není tak výrazná mladická, dynamická radost. Ale křesťan není pořád jen rozesmátý mládežník s kytarou. Jsou tu i ti, kdo si nesou životem velkou tíhu, a přesto jsou věrní evangeliu.

Na Slovensku máme oba tyto „tábory“. Papež František umí mluvit k oběma. Je sice pravda, že pak u některých naráží – pro jedny je „liberál“, pro další není dost intelektuální... Ale kdo tohoto papeže doopravdy poslouchá, musí si uvědomit: no ano, končí legrace, času je málo, je třeba jít doopravdy na věc! I našim biskupům dnes při kázání znovu zdůraznil, že je potřeba mít prorockého ducha. Anebo mě zasáhla jeho slova o tom, že musíme být solí země. A že je nutné připravit se na to, že když sůl přijde do rány, bude to štípat. A naše slovenská křesťanská společnost je takových ran plná.