V tomto vydání charitní přílohy Caritas vám představujeme řadu inovativních a moderních přístupů, které se v práci Charity osvědčují. V tradici církve při službě bližním to ovšem nic nového není. Mnozí ze světců byli novátory, průkopníky, kteří rozpoznali tep a ducha doby a využili je v praxi. Svatý Benedikt rozesílal mnichy po Evropě, aby zde zakládali kláštery, hlásali Krista a šířili know-how, tedy učili obyvatelstvo hospodařit. Ignác z Loyoly pochopil, že s rozmáhající se reformací nelze soupeřit z úkrytu dobře zavedených monastýrů, ale musí za lidmi do světa. Don Bosko nečekal v kostele, ale vydal se do ulic, aby kolem sebe shromáždil bezprizorní kluky a připravil jim lepší úděl než celoživotní bídu s nouzí.

Jedním z té řady prozíravých byl také Vincenc z Pauly, světec rozvíjejícího se novověku, patron charitního díla. Vyrostl z chudých poměrů na jihu Francie, na vlastní kůži poznal životní strázně. Postupně rozvinul své poslání v charitní službě.

Přes skromnost, plachost a ostýchavost nebyl při organizování pomoci pro chudé a zubožené troškař – když měl pomáhat, tak promyšleně, ve velkém a systémově. Ač nenápadný a drobný zjevem, byl prý géniem v organizaci a vedení. A neváhal využívat ani média. Tištěné letáky plné zpráv, které mu z venkova podávali jeho kněží, šířil po Paříži. Líčil, jaké hrůzy postihly celé kraje zubožené válkou a burcoval jimi mocné. Z vybraných prostředků pak prostřednictvím kněží a bratří jím založeného řádu lazaristů zásoboval oblasti, kde panoval hlad.

Na Vincentův příklad současná Charita nezapomíná. Nejen v novátorství. Základem naší práce je lidský kontakt, dlouhodobě budovaná důvěra, vůle a zkušenost. A dobrá organizace, která vidí potřeby těch, kteří mají nouzi.

O autorovi| Mons. PAVEL POSÁD, prezident Charity Česká republika