Jeden z nejproslulejších českých skladatelů Antonín Dvořák (1841–1904) se po domácích úspěších prosadil v 80. letech 19. století v jednom z tehdejších nejvýznamnějších hudebních center, v Anglii. Od doby G. F. Händela zde kvetla tradice provádění oratorních a kantátových děl a Dvořák oslnil anglické publikum svou Stabat Mater. Zájem pořadatelů o jeho díla rostl, a vzniklo tak několik děl na objednávku pro různé anglické festivaly. Pro festival v Leedsu právě oratorium Svatá Ludmila. Požadavek festivalu zněl na dílo s biblickým námětem. Antonín Dvořák však již mnoho let plánoval kompozici hudebního díla, jejíž ústřední postavou bude česká světice svatá Ludmila. Vedení festivalu nakonec s Dvořákovým záměrem souhlasilo a skladatel začal hledat autora libreta. Tím se stal básník Jaroslav Vrchlický (1853–1912).
Vytvořil text o třech částech, v první přichází na mělnický hrad poustevník Ivan a zvěstuje pohanskému lidu zvěst o jediném Bohu; v druhé části vyhledá Ivana kněžna Ludmila a žádá ho o křest, setkává se také s Bořivojem; třetí část líčí obřad na Velehradě, při kterém přijme Ludmila s Bořivojem a s nimi celý český národ křest z rukou biskupa Metoděje. Dvořák z Vrchlického libreta dokázal vytěžit maximum a vytvořil monumentální dílo s náboženskou a vlasteneckou tematikou pro sóla, smíšený sbor a orchestr. V oratoriu použil také citaci staré české duchovní písně Hospodine, pomiluj ny. Je známo, že oratorium Svatá Ludmila bylo pro Antonína Dvořáka velmi důležité, věnoval mu maximální úsilí a během osmiměsíční práce odmítal většinu návštěv a nabídek na dirigování. Vzniklo jedno z Dvořákových nejrozsáhlejších vokálně instrumentálních děl, bez škrtů trvá dvě a půl hodiny. Premiéra proběhla 15. 10. 1886 v Leedsu, dirigoval ji sám skladatel a stala se významnou událostí.
