Znal jsem jednu rodinu, která roky trpěla nedobrými vztahy. Až po letech našli cestu k sobě vlivem okolností, ale hlavně – jak říkají oni sami – Božím zásahem.

V oné rodině byly dvě děti – syn a dcera, pak jejich rodiče a hlavně teta Julie. Rodiče byli bázliví, nesamostatní, zato vzdálená příbuzná Julie byla svobodná, rozená velitelka. Rozhodovala o všem, dokonce i o tom, kam ony děti půjdou na školu. A jaké budou mít partnery. Takže syn Ludvík se stal učitelem a oženil se podle přání Julie. Zato u jeho sestry Věry teta narazila. Chtěla ošetřovat nemocné, cítila se k tomu povolána a na týdenních exerciciích se v tom utvrdila. Jenže Julie spustila povyk, ustrašení rodiče se jí nechali ovlivnit a nutili ji k vyššímu vzdělání. Věra si ale prosadila svou. Práci zdravotní sestry vykonávala na klinice, od rodičů byla nucena se odstěhovat, vdala se za hodného muže a za dva roky se jim narodil syn Jára. Zmanipulovaní rodiče ji ignorovali, neodpovídali na její dopisy, nebrali telefon. Pro Věru to bylo nesmírně těžké, pomáhala jí ale její důvěra v Boží pomoc.

Tak uplynulo sedm let. Náhle se Věra dozvěděla, že její otec leží doma na polovinu těla ochrnutý. Nezdařilé léčení vedla zase teta Julie, vybírala lékaře, ale bez valného výsledku. Věra vzala malého Járu a s tlukoucím srdcem jela k rodičům. Dlouho zvonila u dveří, ale pak jí konečně otevřeli. Maminka plakala a svolila, aby se mohla podívat na bezmocného otce a konečně ho po letech obejmout. Věra pak navrhla odvoz sanitkou na kliniku. Matka váhala, stále se obracela na „velitelku“ Julii, ale ta mlčela. Tak Věra naložila otce do sanitky a na klinice se po pěti týdnech léčby jeho stav aspoň natolik zlepšil, že se mohl o holi trochu pohybovat i doma po bytě. Rodiče dceru odprosili za své chování a rozloučili se s Julií. Věra tento nemocí vynucený smír stále považuje za Boží zásah a denně Pánu děkuje.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.

O autorovi| Čtenář MILOSLAV