Katecheze – 25. srpna
List Galaťanům (Gal 2, 11-14) uvádí poměrně překvapivou skutečnost. Pavel Petrovi před antiochijskou obcí vyčítal, že se nechová dobře. Co se stalo tak vážného? Pavel ve své výtce používá termín pokrytectví (srov. Gal 2,13).
Když říkáme „pozor, je to pokrytec“, co tím myslíme? Můžeme říci, že je to strach z pravdy. Člověk raději předstírá, než aby byl sám sebou. Je to jako „líčení duše“, postoje, způsobu jednání. Bojím se pokračovat tak, jak jsem, a těmito postoji se maskuji. A přetvářka brání odvaze mluvit pravdu otevřeně, a tak snadno unikáme povinnosti mluvit ji vždy, všude a navzdory všemu.
Fikce nás přivádí k polopravdám. A tak se člověk vyhýbá povinnosti – a to je přikázání – říkat pravdu vždy a všude navzdory všemu. A v prostředí, kde se mezilidské vztahy odehrávají pod zástavou formalismu, se snadno šíří virus pokrytectví. Ten úsměv, který nejde od srdce, ta snaha vycházet s každým dobře, ale vlastně s nikým.
V Bibli je několik příkladů, kde se bojuje proti pokrytectví. Dobrým příkladem je příběh starého Eleazara, který měl předstírat, že jí maso obětované pohanským bohům, aby si zachránil život. Ten bohabojný muž odpověděl: „Nesluší se, abychom se ve svém věku přetvařovali, protože by mnozí z mladých soudili, že Eleazar se ve svých 90 letech stal odpadlíkem. Ty bych pro své pokrytectví a okamžik prchavého života hanebně oklamal a na své stáří tak přivodil potupnou skvrnu.“ (2 Mak 6,24-25).
Vypadají spravedlivě
Evangelia také uvádějí několik situací, kdy Ježíš důrazně kárá ty, kteří navenek vypadají spravedlivě, ale uvnitř jsou plní falše a nepravosti (srov. Mt 23,13-29). Máte-li dnes trochu času, vezměte si 23. kapitolu Matoušova evangelia a podívejte se, kolikrát Ježíš říká „pokrytci, pokrytci, pokrytci“.
Pokrytec není schopen opravdové lásky – žije pouze sobecky a nemá sílu ukázat průzračně své srdce. Často se pokrytectví skrývá na pracovišti, kde se člověk snaží před kolegy vystupovat navenek přátelsky, zatímco jeho soutěživost ho vede k tomu, že jim zasadí ránu do zad. V politice se nezřídka objevují pokrytci, kteří prožívají rozpolcenost mezi tím, jak vystupují na veřejnosti a jak v soukromí. V církvi je pokrytectví obzvláště odporné a bohužel je takových i mnoho duchovních.
Nikdy bychom neměli zapomínat na slova Páně: „Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého“ (Mt 5,37). Jednat jinak než podle pravdy znamená ohrozit jednotu v církvi, jednotu, za kterou se modlil sám Pán.
