Úcta ke svatým má pevné a starobylé místo v životě církve. Kodex kanonického práva vysvětluje, že církev podporuje „pravou a autentickou úctu světců, jejichž příklad vzdělává věřící a jejichž přímluva je posiluje“ (srov. kán. 1186). Samotný proces svatořečení (kanonizace) je ovšem během na dlouhou trať a může začít až pět let po smrti dotyčné osoby. Existují ale také výjimky, jako například v případě svatého papeže Jana Pavla II. Prvním stupněm je tedy uznání heroických ctností a pověsti svatosti. Kandidát v této fázi dostane přídomek „ctihodný“. Druhým stupněm je okamžik, kdy je kandidát prohlášen za „blahoslaveného“, čímž je umožněno mu prokazovat veřejnou úctu a získává svůj den v liturgickém kalendáři (v případě blahoslaveného Carla je to den jeho úmrtí, tedy 12. října).

Pokud není kandidát mučedníkem, je pro tento druhý krok zapotřebí zázraku, který církev uzná jako autentický a spojený s úctou k tomuto Božímu služebníkovi a jeho přímluvou. Dne 12. října 2013 se v brazilském Campo Grande uzdravilo tříleté dítě s vrozenou vadou slinivky břišní, kterou bylo možné vyléčit pouze složitou operací. Toto uzdravení se odehrálo po zvláštní modlitbě a v přítomnosti Carlovy relikvie – kousku jeho pyžama. Dne 21. února 2020 papež František uznal toto uzdravení jako autentický zázrak a slavnost blahořečení se uskutečnila 10. října téhož roku.

Aby byl Carlo Acutis prohlášen za svatého, bude třeba dalšího zázraku. Pokud vím, tak se tento druhý zázrak ještě neodehrál nebo nebyl oficiálně uznán. Pro nás je to tedy pozvání, abychom se životem blahoslaveného Carla nejen povzbudili, ale také, abychom jej prosili o přímluvu, a to s nadějí, že bude-li to Boží vůle, budeme svědky dalšího zázraku.