Do Sedlišť a okolních vesnic přišel jako čtyřicátník a k Bohu vedl celou novou generaci dětí a mladých. Udělované svátosti a žitá radost z Boha po něm teď zůstávají jako nesmazatelná stopa, zdůraznil v pohřební homilii biskupský delegát P. Jan Czudek: „Kněz má přinášet na tento svět světlo. Otec Pavel to světlo v sobě měl a předával ho ostatním.“

Potvrzuje to i farník Milan Svojanovský: Otec Pavel miloval lidi. Bez podmínek. Měl laskavé otcovské srdce, které zrcadlilo Boží lásku ke každému člověku.“ Láska k Bohu a druhým lidem zůstala P. Motykovi vlastní i v utrpení v posledních měsících jeho života, vypráví P. Zdenko Vavro, který u lůžka nemocného pravidelně slavil eucharistii: „Když ještě zvládl dobře komunikovat, vždy jsme po mši svaté mluvili o svých farnostech, o radostech, ale i bolestech… Když jsem mu vyřizoval pozdravy od jeho bývalých farníků, tak se usmíval a bylo vidět, že má obrovskou radost.“