Polovina této dvoustrany je věnována trapistické produkci, která je na českém území návratem ke kořenům. Nejde o spolupráci s externí firmou, které by řeholníci či řeholnice poskytli prostory a receptury, ale výrobky vznikají přímo pod jejich rukama. Stejně jako ve středověku, přesto s využitím nejmodernějších postupů a technologií. Díky svému propojení s Francií, kde mají trapisté domovský klášter, či Itálií, odkud k nám přišly trapistky, je dodávají i do těchto zemí. Stále více produktů si však nachází své zákazníky u nás. Jsou ochotni si připlatit za kvalitu a svým nákupem zároveň podpoří mnišský způsob života.

Příkladem dlouhodobé a dobré spolupráce je pak Klášterní oficína, pod jejíž hlavičkou vznikají v Rousínově produkty, ke kterým benediktini v Rajhradě poskytli své receptury a sami je pak ve svém klášteře prodávají.

A nelze zde nezmínit klášterní pivovary, kterým jsme se v KT věnovali před rokem (ve vydání 30/2020). Tentokrát jsme se více zaměřili i na pivovar Želiv, jemuž jsme se loni věnovali jen okrajově. Tak ať se vám při četbě dnešního tématu sbíhají i chutě.