Trapistický klášter Nový Dvůr v západních Čechách nedaleko Toužimi láká svým klidem, a proto sem mnozí lidé míří na pár dní do ústraní. Takřka si nevšimnou, že tu mniši také pracují. Například opravují deštěm i větrem poškozenou fasádu kláštera, dostavují kapli pro hosty a v lese těží kůrovcem napadané dřevo. Jezdí v traktoru a vládnou motorové pile jako profesionální lesníci. A mají zde i dva oddělené výrobní provozy, které jsou důležité pro příjem kláštera. V jednom vzniká trapistická hořčice, ve druhém kosmetika – mýdla a několik krémů.

„Už při zakládání kláštera jsme přemýšleli nad tím, co budeme vyrábět, čím se budeme živit,“ popi suje bratr Jiří, takzvaný celerář (z latinského cellarius čili sklepník, ekonom), který má na starosti hospodářskou produkci kláštera. Zvolili si hořčici, kterou v té době žádný jiný klášter nevyráběl, později se pustili i do kosmetiky. „Chlapi, kteří vyrábějí kosmetiku – to je trochu podezřelé,“ usmívá se bratr Jiří, ale hned vysvětluje důvody výběru těchto produktů: „Nechtěli jsme žádným bratřím ani sestrám konkurovat.“

U hořčice sáhli po tradiční trapistické receptuře z Francie, kde sídlí mateřský klášter (ve středofrancouzském Sept-Fons), „Moutarde a l’ancienne“, tedy „hořčice postaru“. Postupně přidávali její různé varianty, takže nyní jich mají už osm – starofrancouzskou, novodvorskou či trapistickou, novinkou jsou hořčice s rajčaty či petrželí a česnekem. Pět druhů má také bio certifikaci. Základní hořčice jsou přitom dvě: starofrancouzská hrubozrnná a ostrá dijonská. Další vznikají jejich kombinováním či doplňováním o různé ingredience.

Zrnka z Kanady

Základem pro výrobu je hořčičné zrnko, které bratři nakupují z Kanady. „Tam má hořčice nejvhodnější klimatické podmínky, roste tam ta nejlepší na světě. Přední francouzské hořčičárny si ji dokonce v Kanadě samy pěstují,“ popisuje bratr Jiří.

Další z hlavních přísad je ocet. Trapisté používají jak lihový, který najdeme v české hořčici, tak ocet z bílého moravského vína. Ve větším množství je agresivní, proto veškeré nádoby, které s hořčicí přijdou do styku, je vždy potřeba rozebrat a pečlivě umýt. Jedna výrobní várka je kolem 500 kilogramů a naplní z ní zhruba 2500 sklenic. „Pracujeme podle objednávek, aby byla hořčice co nejčerstvější. Teď přichází objednávek hodně,“ připojuje bratr Marián, který má výrobu hořčice na starosti.

V červenci vyrobili přes deset tisíc sklenic, většinou to ale bývá měsíčně polovina. „V lednu nás oslovil internetový obchod Košík.cz, zda bychom pro ně nevyvinuli dvě grilovací hořčice, které by mohli v létě nabízet. Byl to šibeniční termín, protože vývoj nového druhu hořčice trvá většinou rok,“ popisuje bratr Jiří. Nakonec to zvládli a vznikla papriková a meruňkovo-medová hořčice.

Půl tuny hořčice

Výroba jedné várky zabere většinou celý týden. „Nejprve si připravuji suroviny, pak je navážím a míchám. Následuje mletí na požadovanou hrubost,“ popisuje bratr Marián. V pátky pak s bratry hořčici plní do sklenic, nalepují etikety a balí na palety.

Větší polovina produkce (asi 60 %) jde do Francie, zbytek se prodá v Česku a na Slovensku. Část prostřednictvím e-shopu, něco přes farmářské obchody. „Přímý prodej byl loni kvůli pandemii nižší, ale nárůst v e-shopu to dorovnal, nebo spíše ještě překonal,“ odhaduje bratr Jiří, podle něhož jim ve Francii hodně pomáhá, že jsou klášterním produktem a používají starofrancouzskou recepturu. „Prosadit se ve Francii zrovna s hořčicí by bylo jinak velmi obtížné. Má tam velkou domácí tradici,“ dodává.

Pouze do Francie zatím mniši dodávají lískovooříškový krém, před Vánoci by ale chtěli i pro český trh připravit dárkové balení tří sladkých pomazánek s různými druhy čokolády. Ve spolupráci s jinou ekofarmou by pak rádi nabídli i dárkové balení s hořčicí, dále s paštikou, která hořčici také obsahuje, a trapistickým pivem. Pivo zatím vařit nehodlají, není na to v Novém Dvoře dost vody.

Kosmetika, která léčí

Druhá polovina výrobní budovy je důkladně oddělena, protože v ní vzniká přírodní kosmetika: dva druhy mýdel, dva druhy krémů na pleť, balzám na rty a sprchový gel. Základ vyvinuli s francouzskou kosmetickou firmou, nyní jim pomáhá specialistka z Česka. „Bez odborníka se v tomto odvětví nedá držet krok s konkurencí. Neustále se objevují nové ingredience, také požadavky a očekávání lidí se proměňují,“ vysvětluje bratr Rafael, který je za výrobu kosmetiky zodpovědný. Střídají se s ním dva spolubratři a při výrobě přibírají další pomocníky. Čistotu prostředí hlídají speciální lampy proti hmyzu a mikrobům.

U produkce trapisté obecně dbají na výběr surovin a na to, aby byly prospěšné pro zdraví. U kosmetiky používají přírodní produkty šetrné ke kůži, dokonce s léčivými účinky. Tomu odpovídá i vyšší cena. „Nemůžeme je samozřejmě prodávat jako léčivo, to by muselo mít úplně jinou certifikaci, ale ozvali se nám lidé, že jim náš krém pomohl s atopickým ekzémem. Potvrdila to pak i klinická studie. Bereme to jako nečekaný dárek do Boha,“ připojuje bratr Jiří.

Kosmetika putuje převážně na francouzský a německý trh, v tuzemsku se prodá pětina. „Češi hodně dají na značku a moc neexperimentují. Pokud ale naše výrobky vyzkouší, vracejí se k nim,“ říká bratr Jiří. Loni trapisté vyrobili 32 tisíc tub a krabiček, v součtu zhruba dvě tuny kosmetiky, v roce 2019 to bylo dokonce 2,5 tuny.

Ať je však objednávek kolik chce, přednost má vždy modlitba. Mniši pracovní postupy upravují tak, aby své „hodinky“ (modlitby v přesně určených časech) mohli v klidu absolvovat. Něco si tak chystají dopředu a dělají delší pauzy, než by bylo potřeba. Co by fabrika zvládla za jednu směnu, si rozloží třeba do dvou dnů. Nespěchají.