Po nové trase návštěvníci projdou s průvodcem vnitřními i vnějšími prostory a uvidí, jak klášter fungoval od svého vzniku v roce 1252 i jak na dílo mnichů navazují současní majitelé, rodina Kinských.

Ústředním tématem nové prohlídky je voda. „Už sám název ‚Cistercium‘, kde byl založen vůbec první cisterciácký klášter, znamená ‚místo se stojatou vodou‘. Zdejší mniši hledali také takové místo a našli je právě tady,“ přibližuje pro KT historik Tomáš Pleva, který trasu s kolegy připravoval. Na vodu tu narazíme v tzv. Studniční kapli nad tehdejším pramenem, v kropence místní baziliky i v Bránském a Konventním rybníce, které budovy zámku obklopují – v tom druhém se zrcadlí přilehlý areál santiniovského poutního chrámu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. A narazíme i na pozůstatky sofistikovaného vodního systému, který tu vznikl hned ve středověku.

Voda jako základ hospodaření

„Cisterciácké kláštery měly být vždy soběstačné, a to i potravinově,“ zdůrazňuje historik Pleva. Právě proto patřili mniši k vynikajícím hospodářům. Na zdejším panství, které čítalo desítky kilometrů čtverečních, se hospodařilo s lesy, poli, ale právě také s vodou. „Lesnictví, obdělávání půdy a chov ryb byly ve středověku tři hlavní pilíře obživy,“ podotýká historik. „Kromě jiného se tudíž mniši pustili do zakládání rybníků a vtiskli této krajině dnešní podobu, včetně toho, že na Žďársku nyní nemáme tak dramatické problémy se suchem jako jinde,“ doplňuje Pleva. Na dnešním žďáreckém panství čítá vodní plocha v součtu 750 hektarů.

Prohlídka vede po hrázi rybníka na někdejší klášterní sádky, kde se až donedávna choval rybí potěr. Současní majitelé již používají sádky nové, a dokonce v nich vyšlechtili i nový druh kapra: žďárského lysce i šupináče. Toho lze i ochutnat díky zdejší rybárně. Za sádkami je vidět původní pivovarská nádrž. „Podnikání s pivem patřilo k nejvýnosnějším a podle záznamů znamenalo pro mnichy ze Žďáru až třetinu hospodářských zisků,“ upozorňuje Tomáš Pleva. Uvnitř je pak k vidění i původní historická sušárna chmele. Zajímavostí je, že mniši měli díky vodě vyřešené také odpady z toalet. Podzemím totiž vedla stoka, která splašky odnášela do sedimentačního rybníka. Odtud se přečištěná voda vracela zpět do systému.

Kolem základní školy, která v areálu vznikla po zrušení kláštera, na počátku 19. století, dojde návštěvník k budově prelatury. „Díky svému efektivnímu hospodaření si cisterciáci mohli dovolit zvát přední umělce a stavitele. Prelaturu stavěl – stejně jako sousední Zelenou horu – geniální Jan Blažej Santini. Pozval ho sem opat Václav Vejmluva, který se zasloužil o zvelebení panství v první polovině 18. století. Na Žďársku je Santini autorem dvou desítek staveb,“ upozorňuje Tomáš Pleva.

Santinimu je ostatně na zámku věnovaný samostatný prohlídkový okruh. Areál kolem poutního místa, který je v majetku církve, prochází revitalizací a více a více vyniká. Na trase, kterou dnes procházíme s Tomášem Plevou, se pak návštěvník blíže seznámí právě i s opatem Vejmluvou, a to díky několika vnitřním zastavením. A na závěr se sám může pokusit prostřednictvím plánů a stavebnice „založit“ hospodářství, které by prosperovalo a kultivovalo krajinu.

Zámek Žďár nad Sázavou nyní spolu se šestnácti dalšími bývalými i živými kláštery cisterciáků v Česku (zde to jsou ještě Vyšší Brod, Plasy a Velehrad), Německu, Rakousku, Slovinsku a Polsku usiluje o získání společné ochranné známky Evropského kulturního dědictví pod názvem „Cisterciácké krajiny spojující Evropu“. „Středověké cisterciácké kláštery navzájem spolupracovaly a podporovaly se a my bychom tyto jejich principy rádi dále rozvíjeli, a to jak v rovině ekonomické, tak v té kulturní,“ uzavírá Tomáš Pleva.

Zámek Žďár nad Sázavou, otevřeno celoročně, otevírací doba a prohlídkové trasy na www.zamekzdar.cz