Bůh v mém životě
Také já bych se chtěla připojit se svou krátkou vzpomínkou a zároveň s vděčností Bohu, který mě provází na každém mém kroku, chrání a vede.
Stalo se to více než před třiceti lety, ještě v době komunismu, kdy byla zakázaná výuka náboženství. Můj muž i já jsme ale chtěli naše děti připravit k přijetí svátosti prvního svatého přijímání a také jim dopřát trochu společenství ostatních dětí ve farnosti… Učilo se proto po domácnostech a tajně.
Bylo to i dost nebezpečné, protože všímaví sousedé mohli ledacos nahlásit a způsobit nám opravdu nepříjemný problém. Nejstarší dcera se docela lehce dostala do jedné skupiny dětí, které se připravovaly ke svátostem. Když už se měla připravovat druhá dcera, tato skupina již další děti v paneláku nechtěla a sdělili mi, ať založím svoji skupinu. Nikdy jsem to nedělala a neměla jsem ani žádné zkušenosti. Přesto se mi do naší domácnosti přihlásilo jedenáct dětí z farnosti. Bydlíme docela v malém domě a tolik dětí každé pondělí bylo na schodišti hodně slyšet.
Učila jsem, jak jsem uměla… Kněz naší farnosti věděl, že takto učíme děti po domácnostech (také mě hned roce 1989 bez mého vědomí nahlásil na katechetický kurz).
Moje výuka se ale dařila. Dodnes vzpomínám, jak bylo obtížné učit, když nebyly pražádné materiály, dnes je všechno úplně jinak. Sousedé mně nakonec později řekli: „Mysleli jsme si, že máte u vás hodiny klavíru.“ Já ale na nic nehraji a v době našeho „vyučování“ ho nebylo ani slyšet.
Myslím, že Bůh to prostě „zařídil“. Pán Bůh má smysl pro humor a určí cestu, kterou bychom si nikdy nevybrali. Náboženství vyučuji dodnes. Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.
O autorovi| Čtenářka MARIE
