Spočíval na budování vztahů, na péči, na osvojování návyků z prastarých vzorců chování. V tom všem hráli otcové naprosto nenahraditelnou roli.

Všechny děti se přece nemohly narodit v královském paláci ani nevyrůstaly u chrámu. Byli to synové a dcery řemeslníků a žen v domácnosti. Dostalo se jim však největšího bohatství ve výjimečných rodičích a v národě největší lidskosti.

Hebrejové byli původně nepočetnými barbary mezi národy velikých kultur. V Egyptě a Babylonii viděli chrámy, paláce a hrobky vládců, dvořanů a kněžstva, velkolepé obřady náboženské i na královských dvorech. Praotcové Izraele si však řekli: „My se nebudeme věnovat stavbám, ale stavitelům; a stavitelé budoucnosti jsou naše děti.“

Povinně do školy

Hospodin si je vybral a daroval jim Písmo. Bible je pro izraelity slabikářem, čítankou a učebnicí k životu. Představte si, že už tisíc let před Kristem uměla většina izraelských mužů číst. Mezi nejznámější ustanovení Šimona ben Šetacha – jednoho z významných představitelů Izraele, předsedy sanhedrinu na přelomu 2. a 1. stol. před Kristem – pak patří zavedení povinné školní docházky pro děti. V kultuře celoživotního biblického vzdělávání vyrostl také Ježíš, apoštolové a jejich rodiče.

Připravte je na život!

Písmo označuje adoptivního Ježíšova otce za muže spravedlivého (i vůči Bohu). Josef znal pokyny Tóry rodičům: „Budeš vyprávět svým dětem a dětem svých dětí, aby poznaly Hospodina a zamilovaly si ho celým srdcem…“, i „Nechte obřezat syny (obřízka je pečetí svaté smlouvy Hospodina s Izraelity), učte je Tóře, připravte je na život, aby uživili rodinu, a ožeňte je.“

Ježíš se uměl dobře chovat v rodině i ve společnosti. Dlouhá léta pracoval s tátou na stavbách sousedů, viděl užitečnost poctivé práce i hodnotu úcty k lidem a k životu. Viděl, jak Josef každou sobotu děkuje Bohu za svou manželku a jeho matku. Od rodičů slyšel slova moudrých: „Studujete-li Písmo a snažíte-li se podle něj žít, jako byste Hospodina korunovali králem“ a rád jim přitakal. Rodiče mu dali příklad lidskosti, hledání smyslu života i obdivu k biblickému vyučování.

V listu Židům čteme: „Kristus, když přichází na svět, říká: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Nechceš oběti, ale přeješ si, abych byl člověkem. Dobrá, rád budu člověkem. Člověk může být užitečný‘“ (Žid 10,5–9). Na konci života Ježíš dobrořečil Otci nebeskému: „Otče, oslavil jsem tě svou lidskostí“ (srov. Jan 17,4). Ježíš pro sebe nikdy nevyžadoval privilegia, pocty ani zvláštní uniformu. I nám říká jedno podstatné: „Jednej s lidmi a se mnou tak, jako já jednám s tebou.“

Lid Boží – Izrael, rodiče a prarodiče předali Ježíšovi to nejlepší, co měli. Jim i Bohu jsme za to vděční. I za jejich příklad manželství a rodičovství.

O autorovi| P. VÁCLAV VACEK, emeritní farář v Letohradě