Svěcení oltáře, mimořádnou chvíli, která se ve farnosti odehraje jednou za mnoho generací, prožili místní věřící se svým biskupem Martinem Davidem. „Oltář je vždycky přirozeně středem kostela a to, co se na něm odehrává, je středem pozornosti těch, kteří se v kostele shromáždili. Odedávna je v křesťanských kostelích chápán jako symbol samotného Krista,“ připomněl biskup. Ve své promluvě se vrátil ke čtenému biblickému textu o Jákobovi, který pomazal olejem kámen a měl na něm zvláštní sen, jak andělé sestupují a vystupují do nebe: „Patnáct hranolů, na kterých havířovský oltář stojí, může připomínat onen Jákobův žebřík. Jako bude olejem pomazán oltář, tak se má do našich životů rozlévat z oltáře milost posvěcení.“ Během kázání biskupa Martina zazněla také myšlenka, že každý z nás je živým oltářem: „Není možné přistupovat k oltáři bez ochoty a připravenosti k oběti přinášené dennodenně ve vlastním životě.“ Oltář s ohledem na koncepci úpravy presbytáře ze 70. let navrhovala architektka Marie Drozdová z Václavovic. „Dřevěné hranoly, na kterých je položena mramorová deska, ručně opracoval truhlář Jan Ševčík. Do středu je vyřezán kruh, v němž jsou zasazeny ostatky sv. Jana Sarkandra,“ popsal novinku v havířovském chrámu místní kněz P. Petr Kříbek.