Stejně jako samotnou publikaci Ušlechtilý, dobrý, krásný s podtitulem Římskokatolická církev a kinematografie v českých zemích 1918–1948 jej připravil historik Petr Hasan z Národního filmového archivu. Filmy různých autorů a z různých období, které jsou možnými odpověďmi na zmíněné otázky, se promítají od 20. července každé úterý. 7. září pak přehlídka, nazvaná Dobré světlo? Film a katolická církev, vyvrcholí uvedením knihy a následnou projekcí československého velkofilmu z roku 1929 Svatý Václav.

„Nepouštím se do interpretace filmů a jejich analýzy. Všímám si historických okolností – toho, jak se vyvíjel vztah katolické církve ke kinematografii v českém prostředí v první polovině 20. století,“ přiblížil Petr Hasan pro KT. Čtenář se tak poučí nejen o okolnostech vzniku Kolárova svatováclavského velkofilmu a o jeho přijetí, ale třeba také o dobovém systému hodnocení filmů podle katolických kritérií nebo o síti orelských kin.

Vstřícně, ale opatrně

„Podobně jako Sokol v sokolovnách, také katolický Orel v orlovnách pořádal promítání. Probíhala přitom poměrně intenzivní vnitroorelská debata, jak to udělat, aby se zde promítaly filmy důstojné, vhodné pro katolické publikum, ale zároveň aby se kina udržela ekonomicky – což bylo v letech hospodářské krize po roce 1929 velké téma. Bylo by to znamenalo zařazovat i filmy takzvaně ‚divoké‘, na které by diváci spíše přišli. Praxe se pak různila orlovnu od orlovny,“ vylíčil historik. Podobně rozrůzněný byl i postoj oficiálních struktur církve. „Zjednodušeně lze říci, že byl vstřícný, ale opatrný,“ shrnul Petr Hasan. Na jednu stranu se sám papež Lev XIII. už rok po vynálezu kinematografu nechal 4. ledna 1896 zaznamenat na filmový pás (záznam je dnes volně dostupný na YouTube), Pius XI. pak v roce 1936 věnoval filmu encykliku Vigilanti Cura. V ní filmové umění jasně doporučil pozornosti věřících a podpořil práci iniciativ, jako byla americká Legie slušnosti, která snímky posuzovala jako více či méně vhodné z hlediska katolických hodnot. „V českém prostředí se této práce chopila Katolická akce,“ doplnil historik.

O stanovení kritérií této „vhodnosti“ se přitom vedla široká debata. „Na jedné straně se pohlíželo na film jako na ‚bibli chudých‘ (pohyblivé obrázky z Bible či životů svatých pro lidové vrstvy), na druhém pólu se chápal film jako svébytné umění se specifickými výrazovými prostředky, které dokáže člověka zušlechtit a přivést ho blíže k Bohu,“ vysvětlil Petr Hasan.

Toto rozpětí odráží i výběr snímků v Ponrepu. První přístup názorně ilustroval úvodní film Král králů – americká pašijová podívaná z roku 1927, balancující na hraně kýče. „Druhý postoj pak završují filmy Roberta Bressona, jako Deník venkovského faráře připravený na 10. srpen, nebo Pasoliniho Teorema, zařazené na 17. srpen. Tyto snímky už nespadají do první poloviny 20. století, jde o filmy z 50. a 60. let, avšak na tuto debatu přímo navazují a bez ní by nevznikly,“ podotkl Petr Hasan. 24. srpna pak diváky čeká pásmo prvorepublikových krátkých dokumentárních filmů: mj. záznam slavnostního posvěcení svatovítské katedrály v roce 1929 nebo dokument z prvního československého celostátního sjezdu katolíků z roku 1935. Tento večer bude navíc uveden komentářem, který jednotlivé snímky zasadí do historického kontextu.

Dobré světlo? Film a katolická církev. Kino Ponrepo, Bartolomějská 291, Praha 1, 20. 7. – 7. 9. 2021, podrobný program na nfa.cz 

Petr Hasan: Ušlechtilý, dobrý, krásný (Národní filmový archiv 2021, v přípravě)