Je červencový pátek, deštivý den. Z pražských Lysolají se vydávám na kole na místa spojená se sv. Ludmilou. Inspirací k cestě mi byly informace na webu vzniklému k letošnímu 1100. jubileu této světice svataludmila.cz/mista, který na přehledné mapě zachycuje na 70 kostelů, soch i drobných sakrálních památek nebo také ulic a jiných míst, jež u nás babičku sv. Václava připomínají.

Severozápadně z Prahy vede cesta Tichým údolím. A to doslova, vždyť zpěv ptactva tady přehlušuje jen zurčení potoka. Zanedlouho vystoupám na kopec, už v pláštěnce, a za zády dole nechávám Roztoky u Prahy s ulicí sv. Ludmily. Pokračuji na Levý Hradec vstříc prvnímu křesťanskému ohnisku Čech, které bylo i prvním mocenským centrem přemyslovského státu. Kníže Bořivoj, Ludmilin manžel, zde krátce po přijetí křtu na Moravě z rukou slovanských věrozvěstů založil náš nejstarší kostel (mezi lety 882 a 884) zasvěcený sv. Klimentu – jak dokládá Kristiánova legenda. Jeho prohlídky se konají od května do září o víkendech od 10 do 18 hod. – mimo sobotu ve 14 hod., kdy je zde mše svatá (více na farnostroztoky. cz). „Ten čas je zvolený s ohledem na poutníky,“ přibližuje Prokop Šatava, pastorační asistent roztocké farnosti, pod kterou Levý Hradec i dalších šest kostelů v okolí spadá. S poutníky na Levý Hradec dochází na mši sv. i někteří místní starší lidé. „Do Roztok se přistěhovalo hodně mladých rodin s dětmi a tady je klidněji,“ ozřejmuje Šatava.

Na klimentskou na Levý Hradec chodí vytrvalci

Každoročními událostmi jsou zde zejména poutě: svatovojtěšská (v dubnu) a svatoludmilská (letos 10. září). „Zatímco na tu první přichází hlavně farnost, nějakých 250 lidí, na tu druhou i o stovku více – hlavně v posledních pěti letech, kdy se připravujeme na kulaté jubileum světice,“ porovnává pastorační asistent Šatava. Bydlí zde už takřka 30 let a má ve farnosti na starost řadu programů včetně prohlídek, na které občas dorazí zájemci z celé země. „To na pouť ke sv. Klimentu koncem listopadu chodí jen vytrvalci, bývá už chladno,“ směje se. A připomíná i pěší etapovou část Cyrilometodějské stezky, jejíž tradice sahá do 80. let. „Poutníci s sebou dokonce dodnes nosí předměty, které jim tehdy v roce 1985 požehnal kardinál František Tomášek. Je to skupina asi 40 pamětníků,“ podotýká.

Levý Hradec, kde byl roku 982 zvolen Vojtěch z rodu Slavníkovců v pořadí druhým pražským biskupem (prvním českého rodu), je cílem poutí už od roku 1870. Lidé sem putovali každoročně až do druhé světové války – a po ní naposledy v roce 1947 při 950. výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha. V dobách totality byla pouť povolena jen jednou (1982) a obnovy se poutní tradice dočkala v roce 1991.

O chvíli později v blízkém Tursku pohlédnu do tváře zkroušenému Kristu při kostele sv. Martina a ob vesnici pak obdivuji zachovalou rotundu Narození Panny Marie v Holubicích. V krajině míjím sady a nově vysázené aleje, zastavuji se u četných kapliček a božích muk. Cestu mi zpestří setkání a vzájemný pohled do očí se srnečkem na louce, který po chvíli uteče do lesa. Prší už vydatně, smáčená jsem však i vlastním potem – spíše kvůli dusnu než kvůli náročnosti trasy. Ale musím myslet na nepohodlí všech, kdo jsou na cestách nedobrovolně – na uprchlíky a lidi bez domova. Zatímco já mohu kdykoliv v nouzi nasednout na vlak a vrátit se domů, oni ne.

Zanedlouho se však už blížím k vrcholu pouti na hradiště Budeč s rotundou sv. Petra a Pavla z roku 895. Podle svatováclavských legend zde byl vyučován mladý kníže Václav a podle některých historiků zde pobývala i sv. Ludmila. Budeč stejně jako Levý Hradec patřila k vnitřním opevněným hradištím Přemyslovců – Tetínu, Libušínu, Lštění, Staré Boleslavi a Mělníku, Ludmilinu rodišti. Pro mě má ale Budeč ještě jeden rozměr: jmenuje se po ní totiž jedna z pražských vysokoškolských kolejí, vystavěná za první republiky na Vinohradech i za přispění Václava M. Havla, otce prvního polistopadového prezidenta. A právě tam jsem se díky věřícím spolužákům před osmi lety poprvé setkala s evangeliem.

Největší poutní mše svaté se na Budči konají každý rok o slavnosti sv. Petra a Pavla (29. června) a pak v září – ke cti sv. Václava (letos v sobotu 25. září). „Oproti Levému Hradci (i Staré Boleslavi) je zdejší pouť o poznání skromnější, z Prahy je to přece jen dál. Přichází tedy asi 60 lidí,“ uvádí Šatava. Pravidelné mše svaté jsou zde slaveny jednou měsíčně. Zdejší rotunda nabízí i pravidelné prohlídky – konají se vždy o víkendu mezi 9.30 a 17. hod.

Další svatoludmilská místa

Z Levého Hradce je to jen pár kilometrů do Statenic, kde se v místním zámku nachází domácí kaple svaté Ludmily. Využívalo ji postupně několik šlechtických rodů. V sousední Přední Kopanině zase poutník může obdivovat barokní kapli svatých Ludmily a Marty. Podle tradice vznikla na místě kostelíka založeného kněžnou a dnes se využívá jako vlastivědné muzeum. A další památka světice se nachází ve Středoklukách – barokní sousoší, které je obměnou toho Braunova na Karlově mostě. Ludmila se zde sklání k malému vnukovi Václavovi, který se vkleče modlí.

Ludmila drží před dítětem rozevřenou knihu a oba mají na hlavách knížecí koruny. Zájemci by si mohli trasu z Budče protáhnout ještě do Neuměřic, kde je k vidění kaple Panny Marie Svatohorské a sv. Ludmily z roku 1800, do trochu vzdálenějšího Stochova, kde podle legendy sv. Ludmila zasadila památný dub k narození svého vnuka Václava, nebo do Libiše, kde freska v kostele sv. Jakuba představuje jedno z nejstarších dochovaných zobrazení světice (z konce 14. století). Anebo pokračovat rovnou do Mělníka či Staré Boleslavi.