Alena Wagner Ježková, publicistka, o svých poutích vydala knihu Poutnice – tři cesty do Santiaga (2018)

Letos se kvůli pandemii na žádnou poutní cestu nevydám, ostatně stejně jako loni. Přitom mám už několik let zálusk na Via de la Plata, tzv. Stříbrnou trasu do Compostely, která začíná v Seville a vede Španělskem od jihu na sever. Podobně jako ostatní svatojakubské cesty, i tato je původně římskou silnicí z dob, kdy byla Hispánie římskou kolonií.

Prošla jsem už tři svatojakubské trasy – Camino Norte, Camino Frances a dvakrát Camino Portugues, dohromady asi 2 500 pěších kilometrů. Všechny mají dobře značené trasy s ubytovnami a na každém kroku tam na vás dýchá fascinující historie a kultura spolu s množstvím románských, maurských a křesťanských památek. Duchovní rozměr „camina“ je velmi zřetelný, a to nejen počtem kostelů, klášterů nebo katedrál. Nejlepší ale je, že po svatojakubských trasách můžete jít dlouho, protože teprve časem se dostáváte do správného poutnického modu – týden nebo dva mně osobně nestačí!Via de la Plata není tak frekventovaná jako ostatní, což je pro putování příjemné, ale zároveň nedisponuje tak dobrou infrastrukturou. Nicméně vede přes krásná města Méridu, Zamoru nebo Salamancu s úžasnými památkami. Snad mi to vyjde příští rok na jaře. Ze Sevilly je to kolem 1000 kilometrů, takže počítám se sedmi týdny na cestě.

Petr Hirsch, organizátor z poutnického spolku Ultreia 

Zamýšlené zimní putování po stopách sv. Vintíře ze Šumavy do pražského Břevnova se bohužel nemohlo uskutečnit. Ale to nám nevadí – myšlenka tu je, a tak se pouť, jak věřím, uskuteční v budoucnu. Asi nejzajímavější je letos putování ke cti sv. Ludmily. A tak jsme se vydali ve třech etapách z Velehradu na Tetín. První je už za námi, druhá probíhá na trase z Tišnova do Sázavy. A na tu třetí srdečně zvu! Uskuteční se od 12. do 18. září na trase Sázava – Stará Boleslav – Hradčany – Svatý Jan pod Skalou – Tetín. Doputujeme tam s ikonou sv. Ludmily, kterou požehnal P. Miroslav Herold SJ nedávno na Velehradě, a v sobotu 18. září se připojíme ke skupině poutníků, kteří se zúčastní Národní svatoludmilské pouti na Tetíně. V létě nás čeká ještě krásné putování po ztracených místech Jesenicka, které připravuji ve spolupráci s tamním hnutím Brontosaurus a s krnovským starostou Tomášem Hradilem. Tento kout naší země je zatím poutnicky neobjevený, a tak se moc těším na 14 míst, která během šesti dnů navštívíme. Adventní čas se již tradičně stává příležitostí k putování po některé z cyrilometodějských tras. Na letošní první adventní neděli jsem připravil pouť z Vranova na Rajhrad, kde nás pokaždé svou pohostinností vítají tamní benediktinští mniši (přehled všech poutí na pout.eu).

Anna Rajská (roz. Dejmková), pediatrička a cestovatelka, o svých cyklopoutích vydala knihu Cesto(do)pis – na kole v hidžábu i pyžamu (2020) 

Na cestu se chystám, i když tentokrát ne v onom původním slova smyslu. Na podzim čekáme s manželem miminko. Myslím, že ač nebudeme cestovat do dalekých krajin, čeká nás pouť o nic méně dobrodružná, která o Lásce a Nekonečnu bude zpívat snad ještě více než mosty Isfahánu. Rodičovství, ač se to na první pohled může zdát naopak, nevnímám jako zakotvení v domovském přístavu, ale jako každodenní objevování nového. Člověk by mohl namítnout, že tím do života přijde stereotyp: nekonečné vstávání, vyměňování plínek, krmení… Ale právě to mi připomíná rytmus našich cyklopoutí! Program byl podobný: vstát, sbalit stan, nasednout na kolo a šlapat, večer unaveně usnout pod hvězdami. Rytmus zůstával, zatímco svět okolo se měnil a zářil všemi barvami. Ten rytmus připomínal růženec, kterým přitékaly zázraky a který dával vyniknout detailům a kráse. Přála bych si, aby i moje blížící se mateřství bylo takovou poutí. Abych skrz zdánlivý stereotyp dovedla vnímat paprsky krásna. Abych cestovala společně s malým člověkem a spolu s ním se dovedla dívat na svět a žasnout, jako bych ho i já viděla poprvé. Čmeláka, motýla, sněhové vločky, kaluže!