„Stará Voda je vlastně zaniklá vesnice, z níž se dochoval pouze kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího. Od nepaměti to byla především německá obec. Zanikla po roce 1946 s odsunem německého obyvatelstva. Pobytem československých a později i sovětských vojsk byl kostel značně zdevastovaný. Vnějšek chrámu se ale podařilo po roce 1990 opravit,“ připomíná něco z historie poutního místa hlavní organizátor pěší pouti Pavel Biskup.

V roce 1944 se z Bělotína uskutečnila poslední pěší pouť. Na 30 km dlouhou trasu se tehdy vydalo okolo 300 lidí, kteří se modlili za mír. Po druhé světové válce byly pak poutě násilně přerušeny vysídlením německých obyvatel. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 bylo poutní místo stejně jako celé okolí začleněno do vojenského prostoru Libavá a pro běžné smrtelníky až do roku 1990 uzavřeno. O obnovení poutí se před sedmnácti lety zasloužil Karl Heinz Keiner z Německa, jehož matka patřila mezi odsunuté Němce.

„Je to vlastně pouť na usmíření českoněmeckých vztahů,“ připomíná hlavní záměr putování Pavel Biskup. Mezi poutníky převažují Češi a Němci, ale letos putovali také věřící ze Slovenska a Rakouska. „Při procházení krajinou děláme zastávky u kostelů, křížů i na jiných místech a modlíme se za usmíření bývalých i zemřelých obyvatel. Některé modlitby byly napsané téměř jako básně,“ tvrdí Marie Johnová, která se účastnila už šesti poutí.

Občerstvení u Boha

V sobotu ve Staré Vodě sloužil mši svatou olomoucký biskup Josef Nuzík. V kázání mimo jiné řekl: „Název tohoto poutního místa i vodní pramen poukazují na symbol občerstvení, které člověku nabízí Bůh. A my, ať už jsme přišli odkudkoliv, toto občerstvení u Boha, který občerstvoval v lidském údělu také svatého Jáchyma a Annu, rodiče Panny Marie, hledáme.“