Kandidovat ve volbách se i letos chystá řada křesťanů – ať už těch niterných, nebo i těch „předvolebních“, kteří se rozhodli bránit víru souběžně s bojem o sněmovnu. O křesťanských hodnotách určitě opět uslyšíme tak často, až z toho bude bolet hlava. Autentické křesťanství sice už mnohokrát dokázalo, že nenávistným ideologiím nepodlehne, ale i přesto rezervoár křesťanských hlasů představuje pro populisty nemalé pokušení.

Co vlastně ty křesťanské hodnoty jsou? Ochrana hranic? Boj za tzv. normální svět? Odmítání „diktátu Bruselu“? Ani teologové a filozofové na tuto otázku neodpovídají jednoduše. Pomůže snad sv. Pavel, který zmiňuje tři nejdůležitější ctnosti: víru, naději a lásku. Ani jedna z nich se z programů populistických stran, které zneužívají obav a slabých míst lidské povahy i společnosti, moc nevyčte.

V životě křesťana, ale i politika ohánějícího se křesťanstvím má víra představovat kořeny, ze kterých vše ostatní čerpá sílu. Hodnoty jsou pak ovocem na tomto kmeni, bez něj jsou jen nápodobou. V případě nacionalistických a populistických stran se hesla o víře stávají právě jen cukrářskou ozdobou, kterou oslazují své předvolební sliby. Pod sladkou a vábivou krustou se ale může schovávat tvrdá hnědá hmota, o kterou si lze snadno vylomit zub.