KOMENTÁŘ Marie Kolářové

Konstituce byla vyhlášena 1. června s tím, že vstoupí v účinnost v den slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, tedy 8. prosince. O potřebě změn trestního práva se v církvi hovořilo dlouhodobě, zkušenosti s jeho limity měl i papež Benedikt XVI. z doby, kdy vedl Kongregaci pro nauku víry. Proto také pověřil Papežskou radu pro výklad legislativních textů vypracováním návrhu nejdůležitějších změn. V roce 2009 ustanovila rada studijní skupinu kanonistů – expertů na trestní právo. Do prací byly zapojeny rovněž biskupské konference, nejvyšší řeholní představení, dikasteria, fakulty kanonického práva a řada dalších odborníků. Konzultace v roce 2016 vyústily ve vypracování základního schématu, finální podobu pak schválila Papežská rada letos 20. ledna.

Právo bývá někdy zaměňováno se zákonictvím, a proto se na něj v církevním prostředí hledí podezíravě, jako na předpisy, které nemohou nahradit obsah víry a rozsah Božího milosrdenství. Papež Jan Pavel II. v Preambuli Kodexu připomíná, že cílem práva je navodit takový pořádek v životě společenství, který dá vyniknout lásce, milosti a charizmatům. Ostatně nejvyšším zákonem v církvi je spása duší. V době přípravy Kodexu z roku 1983 pak panovala obzvláštní nedůvěra k trestnímu právu. Normy proto byly výrazně zredukovány oproti Kodexu z roku 1917 a jejich text byl záměrně méně určitý s tím, že se předpokládalo, že biskupové a řeholní představení budou schopni přesněji určit, koho a jak vhodně potrestat. Tento předpoklad se ale nenaplnil. Obtíže v nalézání rovnováhy mezi milosrdenstvím a spravedlností vedly k velkým nerovnostem, a proto také v průběhu let došlo k dílčím změnám.

Spravedlivé trestní právo vychází z principu vyřčeného sv. Tomášem: „Spravedlnost bez slitování vede ke krutosti, avšak milosrdenství bez spravedlnosti vede ke zrušení řádu.“ Příprava nového textu trestních norem proto směřovala k jejich upřesnění včetně konkrétních sankcí, dále pak k doplnění některých nových trestních činů, přijetí stávajících mimokodexových norem a novému uspořádání kapitol.

Důraz na důstojnost

Trestné činy související se zneužíváním nezletilých a zranitelných osob jsou nově zařazeny ve stati Trestné činy proti lidskému životu, lidské důstojnosti a svobodě, přičemž pojem „důstojnost“ byl do titulu této stati doplněn nově. Jde o významnější změnu, než by se mohlo zdát. Nejde totiž o pouhou změnu zařazení, ale především o poselství, k němuž se církev hlásí. Původně totiž spadaly mezi trestné činy proti zvláštním povinnostem, podobně jako život v konkubinátu, ale též porušení zákazu provozovat obchod anebo závažné porušení rezidenční povinnosti. Zákonodárci tímto zdůrazňují, že chráněným objektem je na prvním místě lidská důstojnost, což také zdůraznil předseda Papežské rady arcibiskup Filippo Iannone O. Carm.

Mezi trestné činy proti zvláštním povinnostem se naopak nově řadí závažná svévolná jednání proti povinnostem duchovního stavu. Zpřísněny byly též ostatní trestné činy duchovních spáchané proti šestému přikázání. Duchovní se jich dopustí též tehdy, pokud zneužije svoji autoritu, na rozdíl od předchozí úpravy vyžadující použití násilí nebo hrozby násilím. V majetkové správě bylo pak definováno několik nových trestných činů spočívajících jak v neoprávněném přivlastnění si majetku, tak i v jiném vážném porušení povinností při jeho správě (případy opomenutí povinných konzultací a souhlasů, popř. jiných závažných povinností). Jsou zařazeny do stati trestných činů proti církevním představeným a výkonů úřadu. Sem přibylo i porušení papežského tajemství a nevykonání povinností vyplývajících z uložených správních rozhodnutí. Mediálně zajímavý trestný čin pokusu o svátostné svěcení žen již není podobně jako některé další trestné činy vyhrazen Kongregaci pro nauku víry, ale nalezneme jej ve stati trestných činů proti svátostem, kam též nově patří vyzrazení zpovědi za pomoci nahrávací techniky.

Je možné shrnout, že nové trestní právo se především snaží upřesnit znění stávajících norem. Proto byla přijata řada zpřesňujících změn, stejně jako byly k normám doplněny konkrétní sankce a výrazně byl zredukován prostor pro svobodné uvážení (vyjádřený termínem „jiný spravedlivý trest“). Výslovný důraz je také kladen na nápravu vzniklých škod a způsobeného pohoršení. Pro představené je totiž důležité, aby měli účinné prostředky, kterými včas zabrání páchání dalších trestných činů, ovšem s tím, že musí být respektován jeden z nejdůležitějších principů trestního práva: každý je považován za nevinného, dokud nebude prokázán opak. Za důležité též považuji, že první kánon šesté knihy připomíná církevním představeným povinnost podporovat dobro společenství i jednotlivých věřících pastorační láskou, příkladem života, radou, nabádáním a – když je to nezbytné – i uložením trestů podle předpisů zákonů. Ty musí být aplikovány s kanonickou ekvitou, za účelem obnovení spravedlnosti, obrácení viníka a nápravy škod.

O autorovi| Autorka je kancléřkou Arcibiskupství pražského a advokátkou Metropolitního církevního soudu