13.–19. července 2021
Aktuální
vydání
48
Předchozí vydání
Hledat

Obsah

Serafínský učitel – svatý Bonaventura

12. 7. 2021

|
Tisk
|

Papež Benedikt XVI. Na 15. července připadá památka svatého Bonaventury z Bagnoreggia (1221–1274), františkánského myslitele, biskupa a jednoho z předních představitelů scholastiky. Patří mezi největší učitele církve.

image:Image Svatý Bonaventura patří mezi největší učitele církve.
Svatý Bonaventura patří mezi největší učitele církve. Snímek archiv KT

Svatý Bonaventura byl vynikající teolog, který si zasluhuje, aby byl kladen do spojitosti s dalším veledůležitým myslitelem, svým současníkem svatým Tomášem Akvinským. Oba bádali o tajemstvích Zjevení a nasazovali síly lidského rozumu v onom plodném dialogu víry a rozumu, jenž je charakteristický pro křesťanský středověk, který se stal epochou nejen velké obnovy víry a církve, ale i významného intelektuálního oživení; to často nebývá bráno dostatečně v úvahu.

Oba pojí také další podobnosti: jak františkán Bonaventura, tak dominikán Tomáš patřili k žebravým řádům, které svou duchovní svěžestí obnovili ve 13. století celou církev a přitáhli mnoho následovníků. Oba dva poctivě, s nadšením a láskou sloužili církvi, takže byli roku 1274 pozváni k účasti na Druhém lyonském koncilu. V témže roce však zemřeli: Tomáš cestou do Lyonu, Bonaventura během konání tohoto koncilu. (… ) I přes všechny tyto společné aspekty však můžeme u těchto velkých světců nalézt dva různé přístupy k filozofickému a teologickému bádání, které ukazují hloubku myšlení jednoho i druhého.

Oba dva učitelé se ptají, zda je teologie praktická, nebo teoretická, spekulativní věda. Svatý Tomáš bere v úvahu dvě možné protikladné odpovědi. První tvrdí, že teologie je reflexe víry, a účelem víry je, aby se člověk životem podle Boží vůle stal dobrým. Účelem teologie by tedy bylo, že vede po správné, dobré cestě, a je proto v podstatě vědou praktickou. Druhé stanovisko tvrdí, že teologie se snaží poznat Boha. My jsme dílem Boha; Bůh je nad naším konáním. Bůh v nás působí správné jednání. V podstatě tedy jde nikoli o naše jednání, ale o poznání Boha; ne o naše skutky. Tomáš dochází k závěru, že teologie v sobě zahrnuje oba dva aspekty: je teoretická, neboť se snaží stále více poznávat Boha; a je praktická, neboť se snaží orientovat náš život k dobru. Poznání však má primát. (… )

Moudrost hledá kontemplaci

Odpověď svatého Bonaventury je velmi podobná, ale má odlišné akcenty. Bonaventura stejně jako Tomáš zná tytéž argumenty v obou směrech, ale v odpovědi na otázku, zda teologie je praktická, či teoretická věda, činí trojí rozlišení. Rozšiřuje tedy alternativu mezi aspektem teoretickým (primát poznání) a praktickým (primát praxe) a přidává třetí, který označuje jako „sapienciální“, a tvrdí, že v sobě zahrnuje oba předešlé aspekty. Potom pokračuje: moudrost hledá kontemplaci (jako nejvyšší formu poznání) a jejím záměrem je zejména ut boni fiamus, abychom se stali dobrými. Potom dodává: „Víra je v intelektu takovým způsobem, že podněcuje cit. Například: poznat, že Kristus zemřel ‚pro nás‘, nezůstane poznáním, ale nezbytně se stává citem, láskou.“ Stejným směrem vede jeho obrana teologie, tedy racionální a metodické reflexe víry. Svatý Bonaventura vypočítává některé argumenty proti pěstování teologie, které možná částečně šířili také františkáni a které se vyskytují i v naší době, že totiž rozum prý vyprazdňuje víru, že je výrazem násilí vůči Božímu slovu, a proto musíme Božímu slovu naslouchat, a nikoli je analyzovat. Na tyto argumenty proti teologii, které poukazují na nebezpečí spočívající v ní samotné, Bonaventura odpovídá: je pravda, že existuje arogantní přístup k teologii, pýcha rozumu, která se staví nad slovo Boží. Avšak pravá teologie, racionální práce opravdové a dobré teologie má jiný původ než pýchu rozumu. Kdo miluje, chce poznávat milovaného stále lépe. Pravá teologie neuplatňuje rozum, jenž je motivován pýchou, sed propter amorem eius cui assenti – „nýbrž láskou k tomu, komu dal svůj souhlas“, a chce lépe poznat milovaného. To je základní záměr teologie. Určující je tedy primát lásky. (… )

Pro Bonaventuru je posledním cílem člověka milovat Boha, tedy setkání a sjednocení jeho a naší lásky. To je pro něho ta nejadekvátnější definice našeho štěstí.

Benedikt XVI. Velké postavy středověké církve (Karmelitánské nakladatelství 2011)

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou