Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Doma|Eucharistie v chrámu, který vybudoval Bůh

Obsah:

Úvod Doma

Eucharistie v chrámu, který vybudoval Bůh

28. 6. 2021

Tisk

Zeptali jsme se trampa, skauta a průvodce po Svaté zemi, jak prožívají liturgii slavenou na výjimečných místech, jako je Judská poušť, trampská osada nebo indiánské teepee.

Štěpán Bekárek, učitel a tramp 

Patřím k lidem, kteří milují přírodu, a rád tam trávím spoustu času, odpočívám a nepobývám v ní jen půl dne na procházce, ale třeba celý víkend, týden, na túře. A do podobných part lidí samozřejmě patří nebo přicházejí i kněží. To se pak slouží mše svatá nejen v kostele, ale i na trampské osadě, někde v horách nebo na vodě u řeky. Mnohokrát jsem zažil, že při zachování všech liturgických pravidel může chrám přírody plnohodnotně nahradit chrám postavený lidskýma rukama. A lze tak zažít eucharistickou oběť v chrámu, který vybudoval sám Bůh.

Prožil jsem pod širým nebem při mši svaté mnohem bližší spojení s Bohem než uvnitř některých kostelů. V přírodě je to mimořádná událost. Navíc je to doba, kdy mám volno, nemusím se soustředit na práci, ale mnohem více na svůj vztah s Bohem. Do takového prožívání jsem pozval i svoje děti. Když jsme mívali bohoslužby na trampské osadě, přijali takovou formu mše svaté jako součást přirozeného prožívání své víry a volných chvil. Teď už jezdí na skautské tábory katolického Junáka a tam jsou mše v přírodě také, takže k naší rodině to zkrátka už patří.


Martin Kameník, student a skaut 

Když vyrůstáte ve víře, znáte bohoslužbu v kostele, kam chodíte odmala každou neděli. A najednou s partou skautů nebo salesiánů zažijete velké přiblížení mše svaté. Liturgie v chrámu má svou hloubku a význam, ale tohle je bližší a intimnější.

Během prázdnin zažívám mše svaté v přírodě na dvou táborech, kterých se účastním. Na přípravě místa a všeho, co je pro mši svatou zapotřebí, se podílí prakticky celý tábor. V kostele je naproti tomu vše nachystané a přijde mi, že se tam spíše účastníme a do společného slavení příliš nevstupujeme. Tady je to přesně naopak. V přírodě také vystoupí do popředí společenství, protože kolem oltáře se schází skupina lidí, kteří v tu chvíli prožívají tábor, znají se, sdílí spolu pak i duchovní zážitek. Krásná byla například mše svatá v teepee, kde uprostřed hořel oheň. Před bohoslužbou oběti jsme přiložili a ta záře symbolicky osvětlovala eucharistii při proměňování. Krásné jsou mše svaté, když začne pršet a ona přesto neskončí, nepřerušíme ji, protože ta chvíle má navzdory počasí velkou váhu. Při liturgii v přírodě tak prostupuje svět posvátného, přírody a společenství. Je to velmi bezprostřední a přirozené.


Petr Křížek, průvodce duchovních poutí po Izraeli 

Je brzy ráno. Dole hluboko pod námi lze zahlédnout Jordán, ústící do Mrtvého moře. Kolem nás se rozkládá jen poušť, suchá, kamenitá Judská poušť. Na malém ostrohu přímo před námi se tyčí nenápadný, z kamenů vyskládaný oltář. Obrazy pustiny liturgii zcela přirozeně prostupují. Začínáme úkonem kajícnosti. Hluboká a bezvodá wádí (údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v oblastech pouští a polopouští – pozn. red.) kolem jako by zrcadlila vyprahlost naší duše. Následují čtení z Písma. Ano, takto zní hlas volající na poušti. Mírný vánek ho zanáší i k těm, co sedí opodál. Do pouště zní také radostná zvěst. Zde je její autentické místo. Sem patří: do pouště našich životů. A následuje krátká homilie. Snad podobně promlouval Ježíš někde nedaleko odtud (vždyť Jericho je na dohled) ke slepému Bartimaiovi či zvědavému Zacheovi. Teď hovoří do mého srdce.

Třebaže kněz není předpisově liturgicky oblečen, což zde skutečně není snadné, mnohem více než kdykoliv jindy si při eucharistické modlitbě uvědomuji, že je „oblečen v Krista“, mluví a jedná in persona Christi. Na závěr zpěvu „Svatý, svatý, svatý“ mi probleskuje hlavou, že jeho část v originále zazněla poprvé o několik kilometrů dále na úpatí Olivové hory. A podobné myšlenky mě napadají i při slovech proměňování. Po přijímání poodcházím stranou a jen hledím do krajiny. Nic neříkám, jen mlčím. „Jděte ve jménu Páně,“ zaznívá najednou do ticha a my se zvedáme, abychom pokračovali na cestě do Jeruzaléma – toho pozemského, vzdáleného necelých 20 km, i toho nebeského, kam, máme naději, že jednou doputujeme.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou