14. 6. 2021
|Návštěva Medžugorje znamenala a znamená pro řadu lidí proměnu života. Mnoho jich tam také uvěřilo v Krista.
Při návštěvě v Medžugorji zaslechla řada mladých mužů povolání ke kněžství. Jedním z nich je už v úvodním textu zmíněný P. Alexis Wiehe, francouzský kněz původem z ostrova Mauricius. V Medžugorji strávil čtyři měsíce, což zásadně ovlivnilo jeho život, jak popisuje ve své knize z roku 2007 „A tak jsem se stal knězem“ (vyšla ve francouzštině). Vracel se tam i jako seminarista a později coby kněz tam doprovázel se souhlasem svého biskupa stovky poutníků. „Ve své farnosti jsem pozoroval, jak návštěva Medžugorje obnovuje život farníků. Většina z těch, kteří se odtamtud vrátili, se proměnila v horlivé a odvážné spolupracovníky,“ popisuje.
Zásadní byla návštěva Medžugorje i pro Magnuse MacFarlane-Barrowa, Skota, který později založil projekt Mary’s Meals. Vydal se tam hned v roce 1983, tedy necelé dva roky po začátku tamních událostí, a byl osobně přítomen jednomu ze soukromých zjevení. „Během několika dní v Medžugorji jsem zakusil tak hlubokou radost jako nikdy předtím. Cítil jsem se povzbuzený. Panna Maria nám přišla oznámit, že Bůh existuje. Věřil jsem tomu celou svou bytostí a umínil jsem si, že na její pozvání odpovím svým životem, jak nejlépe to jen dokážu,“ popisuje v knize „Bouda, která krmí milion dětí“.
Medžugorje se podepsala také na vzniku katolické zvukové knihovny, která přináší informace i kulturu stovkám lidí se zrakovým postižením. Vznikla na sklonku totality díky nadšení tajného společenství mládeže. „Vyrazili jsme za totality se dvěma spolužáky do Medžugorje na výlet – ještě se vším, co tehdy cestování do ciziny obnášelo, jako byla žádost o výjezdní doložku nebo zjištění, že třeba v Maďarsku se nedomluvíte žádným vám známým jazykem. Vzpomínám si, jak jsme po dlouhé cestě vlakem dorazili do Mostaru a pak konečně do Medžugorje a spali tam pod širákem… Pro budoucí knihovnu bylo zásadní, že jsme se tam seznámili se skupinkou mladých Italů z katolického skauta. A od těch jsme dostali na tehdejší dobu velkou finanční podporu (bylo to tuším 400 dolarů, což byly v 80. letech velké peníze), za které jsme pak v Československu koupili dva přehrávače a nějaké kazety – a mohli jsme začít na koleně množit knihy, které někdo namluvil,“ popisuje Jiří Červený, jeden ze zakladatelů této knihovny, která nyní funguje pod Nadačním fondem Lumen Christi.
I organizace Likvidace lepry, skrze kterou čeští dárci pomáhají malomocným a nemocným tuberkulózou na několika kontinentech, vznikla s odkazem na Medžugorje. V kostele sv. Ignáce v Praze se totiž jednou týdně scházela medžugorská modlitební skupinka. „Klečeli jsme společně před svatostánkem a adorovali. Vtom jsem zaslechl hlas, který říkal: ‚Pomoz malomocným a rychle.‘ Oznámil jsem to ostatním a to byl počátek Likvidace lepry,“ vypráví v archivním dokumentu Jiří Holý, již zesnulý iniciátor této skupinky a pak i zakladatel Likvidace lepry, a připojuje: „Nebyl jsem to já, kdo ji založil, ale Bůh. Stále jsem pociťoval Boží ruku, která mě při této práci vedla.“