14. 6. 2021
|Narodil se před deseti lety ve 30. týdnu těhotenství a žil jediný den. Perinatální paliativní péče v té době ještě většinou nebyla známa. A co se stalo s tělíčkem Toníčka? Večer přišel lékař a řekl, že zemřel. Byla jsem rozrušená a nešťastná jako všechny matky, které ztratí ten nejcennější poklad na světě. Druhý den, když jsme si s manželem přáli se s Toníčkem rozloučit, pochovat si ho a uspořádat pohřeb, nám řekli, že byl již odvezen do krematoria a jeho popel rozptýlen. Jedinou útěchou mi bylo vědomí, že jsem hned po porodu své děťátko pokřtila fyziologickým roztokem, který jsem měla na dosah… před celým lékařským týmem.
Před několika měsíci jsme přišli o Ester, které bylo 22 týdnů. Při každém zrození člověka jsou matka i její dítě blízko životu a smrti zároveň, jak už nikdy během svého života zřejmě nebudou. Moci prožít se svým dítětem jeho zrození a smrt je pro mne neskutečné sblížení. A tak, ačkoliv spolu nebudeme mít chvíle nad večerní knížkou nebo při objevování lesa, vždycky mi bude nablízku v srdci jako jedna z mých nejmilejších bytostí, se kterou jsem prožila největší tajemství života, smrt.