V životě přijdou situace, které nás zastaví, a my nevíme, co dělat a jak dál pokračovat. Chvíle, kdy marně hledáme světlo, ono nepřichází a my nevíme proč. Jako terapeut jsem doprovázel své klienty a klientky právě při hledání tohoto světla, nové cesty. Byla to intenzivní část terapie, kdy jsme se museli dotknout jejich zranění a bolesti. Trpělivě a s respektem k tomu, co zažili. Můj úkol byl nabídnout jim pomoc, aby tyto věci v sobě dokázali přijmout a našli sílu je překonat.

I to je důvod, proč jsem ani na chvíli neváhal s odpovědí, když se na mě obrátili lidé z organizace Jihočeské Dítě v srdci s návrhem, zda bych podpořil a zaštítil jejich aktivity i projekt výstavby pietního místa v Českých Budějovicích. Jako křesťan jsem přesvědčený, že smrtí život zdaleka nekončí. A právě v tu chvíli, kdy rodiny přicházejí o dítě, ať už se tak stane před jeho narozením, nebo těsně po něm, je důležité, aby měly vedle sebe někoho, s kým tuto bolest mohou řešit a na koho se mohou v tak nepředstavitelně těžkých chvílích s důvěrou obrátit.

Vážím si lidí, kteří pracují v organizaci Dítě v srdci i všech dalších, kteří u nás podobnou službu poskytují. A s pokorou a uznáním jim ze srdce děkuji. Jsou těmi, kdo poskytují úlevu, díky níž se tíha, kterou rodiče nesou na svých bedrech, stává lehčí. Je to nesnadný úkol, ale ne nemožný. Bůh jim za to žehnej.