14. 6. 2021
|Ke společné modlitbě u kaple Nejsvětější Trojice nedaleko Brziny na Příbramsku se minulou sobotu sešli věřící tří církví. Zemědělci Vladimíru Kunclovi se zde již několik let daří spojovat lidi z okolí.
Bohoslužba u originální dřevěné kaple se letos konala podeváté a zúčastnila se jí necelá stovka věřících z Příbramska i Prahy. Za nevyzpytatelného počasí, kdy se po nebi honily mraky a zvedal se prudký vítr ohlašující obvykle bouřku, ji pod širým nebem vedli P. Zbigniew Grzyb z farnosti Krásná Hora nad Vltavou, husitský farář Jiří Chvála z Týnce nad Sázavou a evangelický kazatel Ladislav Zvolánek z Dobříše.
Kázání si rozdělili – každý dostal deset minut – a navzájem si měřili čas. A zatímco farář Chvála kázal o nesobeckosti a „tvoření lidského příběhu napříč generacemi“ a P. Grzyb zase o tom, že „Bůh člověka často nese životem v těch nejtěžších chvílích, když to ani nevnímá“, kazatel Zvolánek zdůraznil Ježíšovu výzvu k jednotě: „Všechny ratolesti vycházejí z jednoho kmene, a žádná nemá právo říkat té druhé, že k němu nepatří – o tom rozhoduje pouze vinař (Bůh).“
Novodobou tradici bohoslužeb zde zahájil v roce 2013 zemědělec a katolík Vladimír Kuncl, který asi kilometr od kaple hospodaří se svou rodinou na farmě, jejíž počátky sahají do 20. let 18. století. Nyní zde v ekologickém režimu obdělává 80 hektarů půdy, chová krávy a ovce, vyrábí si pomocí mlýnského kola vlastní elektřinu (z původních dvaceti mlýnů na potoce Brzina je jediný takový) a provozuje agroturistiku.
Chová také koně, s čímž se pojí důvod, proč dal kapli Nejsvětější Trojice vlastně vystavět – jako poděkování za záchranu života. „Jednou se mi při zapřahání pohrabáče na seno kůň splašil a kousek mě vlekl, ale jako zázrakem jsem z toho stroje s železnými hroty vypadl a nic vážného se mi nestalo,“ líčí Kuncl po skončení bohoslužby. A pokračuje ve vzpomínkách na tuto událost z druhé půlky 90. let: „Šel jsem se pak do mlýna umýt. Nad schodištěm máme zavěšený kříž a já tehdy pocítil, že chci poděkovat, že nade mnou někdo držel ochrannou ruku – a klekl jsem si tam.“
Později Kuncl oslovil architekta Davida Vávru, který navrhl originální dřevostavbu. A protože autor je evangelík, dohodli se s Kunclem, že kaple bude ekumenická. Materiál je kompletně lokálního původu – dřevo z přilehlých lesů bylo nařezáno na mlýnském katru, podlaha je z kamenů vyplavených povodní a v Kunclově mlýně vznikly i kovové prvky. Posvěcení kaple se konalo v srpnu 2013 u příležitosti 300letého výročí založení mlýna. Dovnitř se vejde jen pár lidí a Kunclovi se zde scházejí třeba na půlnoční v rodinném kruhu, anebo kapli propůjčují třeba ke svatbám. Klíč si mohou zájemci půjčit ve mlýně.
Při nynější slavnosti se konala také sbírka na sedlčanský Domácí hospic Křídla, který se stará o nevyléčitelně nemocné. A věřící si také připomněli dobříšského evangelického faráře Samuela Hejzlara, který se těchto lesních bohoslužeb také každoročně účastnil, avšak v březnu podlehl rakovině († 54).