Francouzská katolická církev má s tou českou společného více, než by člověk na první pohled řekl. Postavení věřících jako (snad kreativní) menšiny v sekulární společnosti je osud, který křesťané v obou zemích sdílejí už několik desítek let. I proto se vyplatí úvahám předsedy francouzské biskupské konference Érica de Moulins-Beauforta, které na jaře vydalo Karmelitánské nakladatelství, věnovat pozornost. Devětapadesátiletý pastýř, který vloni na pozvání kardinála Dominika Duky navštívil tak é Prahu (viz rozhovor v KT 9/2020), z výsostně aktuálních témat církevního života vybírá čtyři – reakci církve na problém sexuálního zneužívání, roli katolictví v sekulárním světě, vyprazdňování kněžských seminářů a měnící se postavení rodiny. Arcibiskup každé téma rozpracoval do eseje, ve které se proplétá teologická reflexe se zkušenostmi představeného diecéze.

Aby bylo nahlížení na aktuální otázky celistvé, pracuje Moulins-Beaufort také se současnými poznatky společenských věd. Zvlášť je to poznat v kapitole o rodině, kde se vyhýbá nostalgii po zlatém věku a naopak poctivě zkoumá, jak se instituce manželství v posledních stoletích proměnila. Nemlčí ani o některých nešvarech, které se v domácnostech mohly ukrývat. Přijmout nezidealizovaný pohled na minulost ale neznamená, že by autor rezignoval na ideál, kterým křesťanské manželství bezesporu je – ať už ve schopnosti snášet utrpení, dávat naději, otevírat spolu s Bohem prostor novému životu či prokazovat milosrdenství. Podobný postup od pohledu do minulosti až k nadějnému závěru najdeme i v poslední kapitole „Proč se dnes stát knězem“.

Opravdovým klíčem k pochopení Moulins-Beaufortových úvah je ovšem v pořadí druhá esej o církvi tváří v tvář výzvám dneška. Pohled do církevních statistik v Evropě jistě není radostný, stejně jako skandály, které vycházejí najevo. Odhalení našich slabostí může být ale nakonec velkým darem Božího milosrdenství, neboť vede k očištění ratolestí na vinném kmeni. Kristova vláda nad světem a panování církve ve světě jsou totiž dvě odlišné věci, vyzdvihuje Moulins-Beaufort.

Cestou do budoucnosti není ani status katolíků jako chráněné menšiny, ani znovunastolení starých pořádků. Nepomůže ani odsoudit dnešní svět jako úpadkový. Současný stav mravů přece není přesnou stopou toho, jak Duch Svatý působí mezi lidmi – to se čtenář dočte už v úvodu. Orientačním bodem můžou být i slova 65. žalmu: „Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost.“ Proto je prý dobré si stále všímat, jak se Hospodinovo požehnání projevuje i v jinak nemocných společnostech.

Křesťané své misijní poslání můžou naplnit, když se odváží věřit, že je Pán neopouští a stojí za to kráčet po jeho cestách. Začít se dá už dnes – třeba modlitbou v tichu, adorací nebo opravdovou starostí o chudé, vyjmenovává arcibiskup z Remeše.

Éric de Moulins-Beaufort: Církev a výzvy přítomnosti (KNA 2021)