Sdělovací prostředky přinesly zprávu o třetí svatbě britského premiéra Borise Johnsona, která se konala ve westminsterské katedrále, a z toho vyplývá, že šlo o sňatek v katolické církvi. To je zásadně důležité, ne sama katedrála.

Běžná zpráva o sňatku by se ovšem nezabývala církevně-právní kvalifikací tohoto počínání, nanejvýš by informovala o předchozích dvou manželstvích. Zde jde ale o veřejnou osobu a ta se těší zvýšenému zájmu. Proto bylo po krátkém čase možné číst kvalifikovaná zdůvodnění toho, co vzbuzovalo a vzbuzuje podiv. Tedy že šlo o třetí sňatek a že se konal v katolické církvi a tedy podle platného kanonického práva. Byly totiž zveřejněny další důležité skutečnosti – že Johnson byl jako dítě pokřtěn v katolické církvi, a že ačkoliv se v dospívání přiklonil k anglikánské církvi, katolíkem od křtu zůstal (podle právní zásady „jednou katolík – navždy katolík“). Proto pro něho platily paragrafy církevního práva katolické církve. A protože jeho první dva sňatky nebyly uzavřeny s katoličkami a biskupem nebylo dovoleno smíšení manželství, byly a jsou oba sňatky z pohledu katolické církve neplatné. Proto podle katolického církevního práva je třetí Johnsonův sňatek sňatkem prvním, protože byl jako jediný řádně uzavřen v katolické církvi. Rozhodně tedy nemohl mít Johnson církevní sňatek v katedrále z nějaké protekce nebo cestou svévole, muselo to odpovídat církevnímu právu.

Pro nezasvěceného je katolické církevní právo v oblasti manželství poněkud nepřehledné a třeba i nesympatické. Právo nám někdy připadá tvrdé nebo málo duchovní. Dává ale jasná pravidla a brání tak svévoli či podvodům – a to v katolické církvi na celém světě.

MONS. ALEŠ OPATRNÝ, pastorální teolog