Počátkem léta americký prezident Donald Trump chválil Ukrajinu a jejího prezidenta Volodymyra Zelenského za úspěšné útoky na ruskou infrastrukturu, včetně ropných rafinerií. Pro Rusko tyto útoky znamenaly prohloubení problémů s nedostatkem paliv. Zdálo se, že Trump oceňuje, že „Zelenskyj má v ruce karty, se kterými může vůči Rusku hrát“, a že ukrajinské vojenské úspěchy by mohly přimět Putina k jednání o ukončení ruské agrese. Koneckonců zajištění míru mezi Ruskem a Ukrajinou patří k Trumpovým dosud nesplněným předvolebním slibům.

Leč než mohl pozitivní vývoj pro Ukrajinu nastat, změnil se americký domácí kontext. Republikáni neměli ani v létě na růžích ustláno. Volební průzkumy odhadovaly, že mohou ztratit většinu v dolní komoře Kongresu, tedy ve Sněmovně reprezentantů, nicméně počítaly s udržením většiny v Senátu. Nyní se zdá, že by republikáni mohli ztratit dokonce obě komory.

Nespokojenost voličů pramení zejména z vysokých cen paliv, které jsou důsledkem pokračujícího konfl iktu s Íránem. V případě ceny na y však k rychlému zdražování přispěly právě i úspěšné ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu. Že by Trump přiznal, že za vysokými cenami stojí do značné míry jeho rozhodnutí zahájit válku s Íránem? To by nebyl Trump. Za všechny nepříjemnosti přece vždy může někdo jiný. Podle viceprezidenta J. D. Vance je na vině například Trumpův předchůdce Joe Biden – se svou údajně špatnou politikou vůči americkým rafineriím. Anebo již zmíněný prezident Zelenskyj.

Když se ve druhé polovině léta začaly vedle války v Íránu výrazněji projevovat ekonomické důsledky ukrajinských vojenských úspěchů, za které měly v podobě vyšších cen na y určitou cenu platit i USA, Trump otočil a začal vyvíjet nátlak na Zelenského, aby s útoky na rafinerie přestal. Zelenskyj buď Trumpa špatně odhadl, nebo se nechtěl vzdát úspěšné „karty“, kterou vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi získal. Ukrajina tak v útocích nadále pokračovala.

A tím jsme se ocitli v současné situaci. Navzdory oficiálním proklamacím Bílého domu o pokračující podpoře Ukrajiny podle zveřejněných informací USA přinejmenším dočasně omezily poskytování některých zpravodajských informací Kyjevu. Bez nich je Ukrajina vůči ruským útokům podstatně zranitelnější.

Zde vidím dvě hlavní příčiny současného ochladnutí Trumpova postoje vůči Zelenskému a jeho ochoty uzavřít naprosto cynickou dohodu s Putinem o uvolnění dodávek ruské na y na světový trh. Tou první je Trumpova posedlost tím, že mu nikdo nesmí ani v nejmenším vzdorovat – a to jak na domácí půdě (většinu svých republikánských kritiků politicky zničil), tak na scéně mezinárodní. Stačí se podívat na osud největší vlny Trumpových dovozních cel z loňského jara. Málokterá země na ně odpověděla tak asertivním stylem „na hrubý pytel hrubá záplata“ jako Čína. Většina států se snažila vyjednat s Trumpem kompromis. Druhou příčinou je pak Trumpovo chápání zahraniční politiky obecně. Jeho přístup ke spojencům i nepřátelům není založen primárně na morálních kategoriích typu svobody a nesvobody nebo dobra a zla. Jde spíše o transakční přístup ve stylu: „Pokud my Američané někoho podporujeme, co konkrétního a hmatatelného za to dostáváme?“

Je smutné, jak výrazně se nynější hlavní představitel Republikánské strany odklonil od přístupu někdejší ikony této strany, bývalého prezidenta Ronalda Reagana. Ten v roce 1983 veřejně nazval tehdejší Sovětský svaz „říší zla“ a již v roce 1977 v soukromém rozhovoru s Richardem Allenem popsal svůj přístup k Sovětskému svazu slovy: „My vyhrajeme, oni prohrají.“ Reagan totiž vnímal souboj mezi západním a sovětským blokem nejen jako mocenský, ale také jako morální střet, v němž musí svoboda a demokracie zvítězit nad nesvobodou a totalitou. Bez ohledu na to, že to bude Spojené státy něco stát.

Proto je na místě doufat, že kongresové volby 3. listopadu dopadnou pro současnou Republikánskou stranu porážkou a její představitelé začnou opravdu vážně přemýšlet nad svým dalším politickým osudem, nyní extrémně pevně svázaným s Trumpem. Současná americká zahraniční politika, stranící Rusku na úkor Ukrajiny, spadá mezi ty nejhorší kapitoly amerických dějin, které jsou jinak v řadě okamžiků spojeny s obhajobou demokracie, lidských práv a odporem vůči tyranii a totalitním i autoritářským formám vlády.

Autor je amerikanista, působí na University of New York in Prague.