Ludmilu Javorovou jsem poznal, když jsme se po revoluci začali s Petrem Fialou zajímat o skrytou církev a systematicky obcházeli davídkovské kruhy. Výsledkem byla kniha Skrytá církev (CDK 1999). Tehdy se ještě někteří lidé báli mluvit. Pamatuju si, že trvalo tak dvě tři setkání, než byla Ludmila ochotná sdílet s námi své názory. Pak se ovšem rozhodla říci vše o svém svěcení a vztahu ke členům Davídkova společenství. Pochopili jsme tehdy, že je jednoznačně přesvědčena o výjimečnosti biskupa Felixe Davídka i vlastního poslání a povolání. Zkoušeli jsme některé skutečnosti zpochybňovat, jak nám…